Historie lánovského školství

Bohatá historie území v horní polovině údolí Malého Labe je přímo spjata s množstvím a pílí osídlenců, kteří sem přišli z Německa, Rakouska a Švýcarska v několika vlnách v dobách středověku. Horníci, dřevaři a zemědělci mají zásluhu na dnešní podobě celého údolí. Jejich počet pravidelně narůstal až do 1. světové války, kdy dosahoval asi dvojnásobku dnešního stavu (na přelomu století žilo v Dolním Dvoře, Horním, Prostředním a Dolním Lánově více než 5500 lidí).

Prosperita regionu se odráží i ve zprávách o školách, počtech žáků, podpoře školství ze strany obce, církve a vrchnosti. Až do roku 1945 je vyučováno v jazyce německém, neboť česká menšina v Lánově byla vždy zanedbatelná.

O naší škole (pravděpodobně v Dolním Lánově) se zmiňuje klasik české literatury Karel Václav Rais v Zapadlých vlastencích v souvislosti s oblíbeným a praktikovaným "handlem" - výměnou dětí za účelem získání jazykových znalostí.

Druhého dne mě můj nový tatínek dovedl do školy. Lánovský starý šulmajstr nosil ještě cůpek s černou mašličkou, ale pomocníka měl švarného, asi dvacetiletého. Žádný z nich neuměl po česku ani slovíčka; šeplali do mne, breptali, jak jen uměli, ale já pořád nic, i když mě za bradu brali a hladili po hlavě. Konečně jim někdo pověděl, že je tam kdesi děvečka Češka, která také německy umí. Honem pro ni poslali a mluvili pak se mnou jako s tureckým vyslancem - pomocí tlumočnice.

I v Lanově jsem se učil muzice; housle jsem hrával u kantora, flautu a klarinet u pomocníka. Ten strašný stesk mě chytal přes tu chvíli, a kdybych se nebál, že v těch velikých lesích a kopcích zabloudím, byl bych se sebrali a pádil domů... ...Do Lánova se přistěhoval starý hudebník od vojenské kapely, a když se poohlédl, vzal si nás několik od cviku a mne důkladně učil na všecky plechy. Byl kolik roků v Jaroměři a v Hradci i hovořil také po česku. jenom jemu, té duši muzikantské děkuji, že jsem mezi Němci vydržel ne rok, ale dva roky!

(Rais, Karel Václav: Zapadlí vlastenci, str. 62 - 63, Praha 1958)

Dolní Lánov

Roubená škola v Dolním Lánově na konci 19. stoletíKdy byla v D. Lánově zřízena první škola, není známo. Jisté je, že jméno prvního učitele Absolona Kretchmera je zmiňováno v souvislosti s rokem 1566, kdy vyučoval děti v domě, který jako škola sloužil až do roku 1852 (jiné prameny se o školství v Lánově zmiňují dokonce s ještě dřívějším letopočtem 1530, kdy prý první školní mistr Zachariáš Langner školu koupil od luteránského predikanta Mathäuse. Tento dům, respektive dřevěná chalupa, stával nedaleko kostela a dnes z něho můžeme spatřit jen zbytky základů. V roce 1847 byla u silnice v údolí naproti kostelu zahájena stavba nové cihlové školní budovy. Stavba trvala jen jeden rok, ale vyučovat se začalo až ve výše zmíněném roce 1852. Dům sloužil svému účelu jen třiatřicet roků. Během let 1884 - 1885 byl vystavěn objekt dnešní školy. V nejstarších dobách se vyučovalo v jediné třídě, ačkoli dolnolánovskou školu navštěvovali i žáci z Prostředního a části Horního Lánova. V roce 1802 byla nařízením krajského úřadu zřízena dvojtřídka. Od 1. září 1871 se vyučovalo ve třech třídách, o rok později už ve čtyřech a ve školním roce 1875 - 76 v pěti. Volna si děti oproti současnosti moc neužily. 3 týdny prázdnin byly v lednu, pouze dva týdny volna v době žní. Počet žáků se na přelomu století pohyboval kolem tří set.

Prostřední Lánov

Škola v Prostředním Lánově po rekonstrukci - současný stav

Na konci minulého století žilo v Prostředním Lánově zhruba 1300 obyvatel ve více než 160 domech. Až do roku 1885 navštěvovaly děti z Prostředního Lánova školu v Dolním Lánově. V letech 1884 - 85 vystavěla obec pěknou a prostornou budovu nové školy, která svému účelu slouží dodnes (jedna se o budovu u silnice v současnosti s 1. a 2. třídou a školní družinou).

S novou školou vzniká také nová školní obec, dnes bychom použili termín spádová oblast. Kromě vlastního Prostředního Lánova sem bylo začleněno i Kovársko, které bylo do té doby přičleněno k Dolnímu Lánovu, a školu navštěvovaly i děti ze tří nejsevernějších dolnolánovských domů. Provoz byl zahájen v září 1985 a vyučovalo se ve třech třídách. O další třídu byla škola rozšířena v roce 1907.

Jména učitelů, kteří v prvních letech na škole vyučovali, jsou až na výjimky německá. Ve škole se vyučovalo mimo jiné dvěma náboženstvím, která děti navštěvovaly podle příslušnosti k té které náboženské obci. Za první 30 let provozu školy činil nejnižší počet žáků 192 r. 1895 a nejvyšší r. 1910 - 261.

Horní Lánov

Chalupa v Horním Lánově, v níž byla v letech 1788 - 1806 školaPřed zřízením vlastní školy byla obec spádově přičleněna k Dolnímu Lánovu. Dle zápisu ve staré hornolánovské kronice byly původně děti z obce i sousedního Dolního Dvora vyučovány nikoli ve škole, nýbrž v pronajatém domě. V roce 1805, kdy se zřizuje v obci škola, přičleňuje se Horní Lánov společně se dvěma k Prostřednímu Lánovu patřícími domy (Bína) k této nové škole.

Budova hornolánovské školy z let 1805 - 1875 Počet žáků se v minulém století pohybuje kolem dvou set. Původně byla škola jednotřídní, druhá třída přibyla v roce 1875. Již o rok později čteme o trojtřídce, v roce 1885 byla sice formálně zřízena i čtvrtá třída, skutečně otevřena je však až od roku 1895.

Odtržením od celolánovské pobočky vznikla v roce 1882 místní pobočka německého školského spolku.

Škola v Prostředním Lánově v období první republiky

Provoz školy ani v době válečných tragédií nebyl přerušen a probíhal, dá-li se to tak říci, v normálních kolejích. Počet žáků stále vysoko převyšuje hranici dvou stovek, všichni se hlásí k německé národnosti, z pohledu náboženského vyznání se mezi nimi objevuji i židé.

Ve 20. letech dochází k výraznému úbytku dětí docházejících do školy. Jedná se jistě o následek prvního světového válečného konfliktu a nízké porodnosti ve druhém desetiletí tohoto století.

Jak asi vypadal školní rok na naší škole zhruba před sedmdesáti lety, dočítáme se ve dvoudílné kronice, která popisuje život školy od jejího založení až do konce 2. světové války.

Školní rok započal 1. září 1929. Toho dne bylo přijato 125 dětí (1. třída padesát, 2. třída pětačtyřicet, 3. třída třicet). Z těchto je 99 katolického vyznání, 25 evangelického, jeden chlapec ze druhé třídy byl z výuky náboženství osvobozen.

Výnosem okresního školního výboru ve Vrchlabí se přiřazuje třetí školní rok druhé třídě a pátý školní rok třetí třídě. Výnosem téhož výboru se zdejší škole přiděluje výpomocný učitel Franc Erben, zatímco učitelka Gertrud Dlouhy se přeřazuje do Vrchlabí.

Důstojně se slaví svatořečení Svatého Václava. Vzpomíná se jeho významu pro lidovou kulturu a důležitosti svatováclavské tradice v oblasti vnitřních i zahraničních vztahů a politický a kulturní život národa.

23. října provádí inspekci okresní školní inspektor v čase od osmi do dvanácti hodin. Následuje inspekční porada (Školní kronika - 1. díl, str. 147).

Škola v Horním Lánově 1945 - 1976

Jedenatřicetileté dějiny samostatného českého školství v obci jsou zevrubně popsány v dvoudílné kronice, v současnosti uložené v okresním archívu v Trutnově. První správkyní školy se stává Jaroslava Zachová, která v září 1945 zahajuje výuku s třiadvaceti žáky v pěti postupných ročnících, vesměs dětmi Čechů zabírajících domy původního německy mluvícího obyvatelstva. V objektu zároveň sídlí také mateřská škola. Již v září se také zakládá místní školní rada, kam je zvoleno 5 členů.

Správkyně školu převzala v nedobrém technickém stavu, jejím prvořadým úkolem bylo zajistit vyčištění, vymalování úklid budovy a obnovu zahrady. Počet žáků jako důsledek přistěhovalecké vlny postupně narůstá a z jednotřídky se již roku 1946 stává dvojtřídka.

Třetí třída přibývá až v roce 1957. O rok později pod vedením ředitele děti nacvičují divadelní hry a úspěšně vystupují i v okolních obcí, přes čtyřicet dětí úspěšně předvádí ve Vrchlabí spartakiádní skladbu. Velká absence je způsobena epidemií černého kašle.

Od roku 1961 počet dětí opět klesá a ubývá jedna třída. Přichází jen 8 prvňáčků, což je oproti předchozím letům značný úbytek. Jako důsledek sloučení obcí je zahájena spolupráce se školou Lánov - jih. Začíná se směnovat a vyučovací podmínky se zhoršují. V říjnu přichází 22 dětí z Prostředního Lánova a počet tříd opět narůstá. Buduje se skalka a školní hřiště, kde v červnu 1962 probíhají lehkoatletické přebory školy.

Poslední změnu na postu ředitele školy zaznamenáváme na počátku školního roku 1967/68. Do Horního Lánova přichází Luděk Zámečník. Škola je znovu jen dvoutřídní.

Sedmdesátá léta se nesou ve znamení úbytku počtu dětí, následkem je nejprve redukce počtu tříd na jednu roku 1974 a posléze ztráta samostatnosti a sloučení se školou Lánov - jih o dva roky později. Budova dále slouží školním účelům jako odloučené pracoviště školy v Prostředním Lánově až do roku 1989. Poté zde provoz školy zaniká.

Škola v Prostředním Lánově po roce 1945

Prací na převzetí vrchlabských a okolních škol byl ihned po válce pověřen pan František Martinek, bývalý ředitel státních škol ve Vrchlabí. Jako zmocněnec českého státu vydává dekrety, kterými určuje osoby zodpovědné za převzetí a provoz školy ve vrchlabském okrese. Správcem lánovské trojtřídní školy se stává Jaroslav Pochop, který je s Lánovem spajt prací účetního a korespondenta u firmy Jan Franz - zasilatelství - v letech 1941 - 42.

Polovina července 1945 je ve znamení předběžného zápisu žáků do obecné školy. Zapsány směly být pouze české děti nebo děti ze smíšených manželství, pokud proti jejich rodičům není námitek ze strany Místní správní komise. K zápisu přichází jen 7 žáků.

20. srpna se na základě požadavku místní správní komise při škole zřídila mateřská škola. Školní rok byl slavnostně zahájen 3 září 1945 s počtem 66 dětí včetně mateřské školy.

První poválečný školní rok byl zdárně ukončen 22. 6. 1946. Žáci tehdy dostávali nikoliv vysvědčení, ale tzv. školní zprávy. Škola byla za svou činnost v uplynulém školním roce na návrh okresního pedagogického sboru ve Vrchlabí oceněna čestným uznáním ministra školství za plnění vlastního školního programu a za píli a chování žactva. První rok provozu české školy v Prostředním Lánově je odrazem divokých odsunů původních německy mluvících obyvatel enklávy. Jak vidno, nechtěli zde zůstat ani lidé, kteří na základě Benešových dekretů na to měli právo. Ze školní kroniky lze usuzovat, že poslední Němci odešli právě zjara 1946.

Druhý poválečný školní rok nastupuje do školy 58 žáků. Všichni žáci jsou národnosti české, státní příslušnosti československé. Ideová a tělovýchovná stránka měla být posílena založením TJ Sokol v listopadu 1946.

Komunisté se v této době pevně chápou vlády v obci. Únor 1948 je jen vyvrcholením dlouho připravovaného násilného převzetí moci. I učitelé zdejší školy se aktivně účastní na těchto událostech. Akční výbor učitelstva, který byl ustaven ve Vrchlabí 27. 2. 1948, a do jehož čela byl zvolen J. Bílek, učitel z Fořtu, měl za úkol ""provést v řadách učitelstva zdejšího okresu očistu"". Ta se měla bezprostředně dotknout i Prostředního Lánova. Zdejší řídící učitel měl být přeložen, na jeho místo měl nastoupit výše zmíněný komunista Josef Bílek. Díky rezoluci občanstva byl J. Pochop ponechán na svém místě. Okresní školní výbor a Akční výbor učitelstva musel před vůli lidu ustoupit.

Nový školský zákon z dubna 1948 - tzv. zákon Zdeňka Nejedlého - od základů mění naše školství, které se nadále mělo rozvíjet v duchu lidově demokratickém. Povinná je návštěva mateřské školy od 5. roku života. Dále následovala pětitřídní škola národní, poté čtyřletá škola střední pro všechny žáky bez rozdílu. Zaniká tedy měšťanská i nižší střední škola. Zrušen je formálně titul profesor.

Druhý poválečný školský zákone (duben 1953) znamenal další příklon k využívání zkušeností pedagogů ze ""země nekonečných možností"". Pro nadané děti znamenal další omezení možností rozvíjet vlastní intelekt, preferoval výchovu k průměrnosti, nerespektoval západoevropské pedagogické zkušenosti. S jeho následky se naše školství potýká ještě dnes. O měsíc později celým národem otřásla měnová reforma, která většinu schopných lidí připravila o celoživotní úspory a znamenala pro mnohé ztroskotání životních plánů.

Již v roce 1952 se zkoumaly možnosti zřízení střední školy v Prostředním Lánově. Důvodem byl přebytek žáků na vrchlabských středních školách. Nakonec se rozhodlo, že národní škola bude umístěna do budovy československé fary č. p. 155. Zároveň bylo rozhodnuto o přístavbě nového křídla ke staré budově školy u silnice, k čemuž nakonec nedošlo. S adaptací fary souvisely dva problémy. Prvním byly plány JZD na rozšíření výběhů pro vepře. Tyto měly školu obklopovat ze severní i západní strany. Druhou překážkou mělo být propůjčení budovy fary od Diecézní rady církve československé. Důvodem byly vlastní záměry zřídit v Lánově jakýsi domov důchodců pro vysloužilé faráře. Po nekonečných peripetií se ale nakonec podařilo MNV budovu získat.

Přes vyhlášení nesčetných pracovních závazků se práce na adaptaci budovy dostaly do značného skluzu. Kritizována byla zejména vesnická organizace KSČ, která se v té době soustředila na výstavbu kravína a školství přišlo zkrátka. Důvodem byly dobré platové podmínky pro zedníky v kravíně. Nakonec vše zbylo na učitele, kteří adaptaci zdárně a v termínu dokončili (narozdíl od kravína). Na poradách se zástupcem KNV ve Vrchlabí se nakonec rozhodlo otevřít plně organizovanou osmiletku. 1. září 1953 se již podařilo v novém školském zařízení zahájit normální provoz.

Současně se zvýšením počtu žáků vzrostl počet pedagogů i technického personálu. Pro obec to znamenalo příliv skupiny schopných lidí, na druhé straně však provoz školy přinesl mnohdy obtížně řešitelné problémy (tělocvična, školní jídelna, družina).

V roce 1955 dostala obec od státního výboru pro tělesnou výchovu a sport a ministerstva školství 30.000 Kčs na rekonstrukci cvičebního sálu německého turnerského spolku. Stavební materiál měla dodat obec, pomocné práce se měly provádět zdarma za pomoci členů TJ Sokol, čištění cihel ze zbourané továrny prováděli žáci vyššího stupně. Stavba se díky neplnění závazků ze strany dospělých protáhla až do roku 1957 a poskytnutá dotace musela být navýšena.

V roce 1957/58 se počet tříd zvýšil na devět. MNV se nepodařilo zajistit ani náhradní místnost pro novou třídu a tudíž bylo nutné zavést směnování. Záležitost se pak vyřešila během letních prázdnit zavedením dvou učeben, dílny a místnosti pro družinu v budově č. p. 13.

Pionýrské zemědělství

22. února 1960 se pionýři na veřejném shromáždění usnesli, že po vzoru svých kolegů z Raspenavy, o nichž se dočetli v tisku, založí Pionýrské zemědělského hospodářství (PZH). Do majetkové správy školy se převedl objekt zahradnictví, již delší dobu nepoužívaný, včetně skleníku a inventáře. Na ploše dvou hektarů JZD založili žáci vyšších ročníků ovocný sad. Rada ONV poskytla subvenci 19.000 korun a darovala škole motorobot s příslušenstvím. Rodiče postavili školní včelín. PZH pracovalo na pěti frontách: včelařské, chovatelské (králíci), ovocnářské, zelinářské a plodinářské. Odbornými instruktory byli nejen učitelé, ale i odborníci z řad zemědělců. Aby se provoz zajistil i během jedenáctitýdenních letních prázdnin, pořádala škola tábor, kterého se zúčastnilo přes sedmdesát dětí.

Funkcionáři obcí Horní a Prostřední Lánov se dohodli na sloučení obcí pod společným názvem Lánov. Aby bylo možno obě školy v obci rozlišit, přistoupilo se k novému označení pro neúplnou základní devítiletou školu s 1. až 5. ročníkem Lánov-sever a úplnou základní devítiletou školu Lánov-jih. Podobně se rozlišily i mateřské školy.

Výbor SRPŠ se pod tlakem ředitele školy rozhodl konečně dokončit projekt tělocvičny, na kterém se začalo pracovat už v roce 1955. Práce trvaly až do prosincových mrazů r. 1961. Pro další rok zbývalo prakticky jen položit podlahu.

Normalizace

Prověrky učitelů - komunistů

Prvním krokem komunistické mašinérie bylo odvolání ředitele z funkce a dosazení jeho zástupce. Ředitel měl být ponechán na škole jako zástupce. Všem komunistům ze školy byly odebrány stranické průkazy, činnost školské organizace strany byla zastavena. Tři učitelé byli ze strany vyškrtnuti bez možnosti návratu, bývalý ředitel vyloučen a jeho ponechání ve funkci zástupce dostalo vážné trhliny. Dodatečně byl vyškrtnut ještě další učitel a jeden ze tří vyškrtnutých vyloučen. Začátkem roku 1970/71 odchází dosazený ředitel a kandidát na nového ředitele není nalezen. Řízením školy je opět pověřen odvolaný J. Pochop. Ministerstvo školství pokračovalo v teroru a začalo prověřovat i učitele nestraníky. I v Lánově probíhaly pohovory před tříčlennou komisí. Všichni učitelé a vychovatelé při listopadových pohovorech obstáli a byli doporučeni k ponechání na dosavadních místech. Od roku 1971 vstupuje v platnost nový pracovní řád, který zdůrazňuje především výchovu žáků v duchu marx-leninského světového názoru.

Zrušení školy v Dolním Dvoře

Úbytek obyvatel a zmenšování počtu dětí v obci vedlo po více než 200 let trvající existenci základní školy v obci k jejímu zrušení (V téže době již formálně neexistuje ani škola v Horním Lánově, která se sloučila s Lánovem-jih a její budova byla využívána pro potřeby 1. stupně). Na konci školního roku 1976/77 vedení školy zahájilo organizační přípravy pro převzetí dětí z Dolního Dvora, které byly završeny v době prázdniny převozem inventáře do Lánova.

Přístavba školy

Budova nové školy v Prostředním Lánově - tzv. budova APůvodní plán, totiž přistavět nové křídlo školy u tehdejší hlavní budovy u silnice, se ukázal jako přinejmenším problematický zejména vzhledem k vedení vysokého napětí v bezprostřední blízkosti zamýšlené stavby. Po zralé úvaze byl tehdy zvolen pozemek jihovýchodně od fary (tehdejší budova B). To se psal rok 1978. Po volbách v roce 1980 se dávají do pohybu přípravy pro výstavbu školy. Prvním krokem pro stavbu se paradoxně stala demolice bývalého secesního evangelického kostela, od války pustnoucího a ničeného místními dětmi (podzim 1982). Zejména rozbití varhan je neodpustitelnou chybou. Během letních prázdnin 1983 Státní statek i rodiče brigádníci vybudovali základy pro nový pavilon. Hned poté během podzimu vyrůstá hrubá stavba a na jaře a v létě roku 1984 se vyzdívají příčky, přistavuje kotelna a šatny.

1. září 1985 je zapsáno jako významný mezník v dějinách obce. Nevíme, zda úmyslně či náhodou, ale přesně po sto letech od slavnostního vysvěcení první školy v Prostředním Lánově je otevřena přístavba - nová budova s osmi třídami a příslušenstvím. V průběhu následujících letních prázdnin práce pokračovaly - zrekonstruovala se budova bývalé fary, přičemž vzniká nová třída v přízemí a v prvním poschodí byt. Fara se chodbou propojuje s novým objektem. Zároveň probíhala rekonstrukce původní lánovské školy do dnešní podoby. Dokončila se o letních prázdninách 1989. Dvě třídy, odborné učebny pro ruční práce a oddělení školní družiny zlepšují výchovné a vzdělávací podmínky školy.

Období kolem roku 1989

Samozřejmě i školy v Lánově se politické a společenské události a změny odstartované 17. 11. 1989 dotkly. Pod vedením Jitky Krulové vzniká a intenzívně pracuje občanské fórum. Většina pedagogů se zapojuje do podpisových akcí, které požadují zejména odvolání vedoucích pracovníků školy, inspektorů a místopředsedy ONV. Ani dosavadnímu řediteli nebyla projevena důvěra při tajném hlasování.

V říjnu 1991 zaniká z rozhodnutí rodičů z neznámého důvodu sdružení rodičů a přátel školy. Styk rodičů se školou se uskutečňuje prostřednictvím měsíčních konzultačních hodin.

Součástí koncepce rozvoje školy od r. 1998 bylo také zřízení učebny výpočetní techniky. Lánov byl jednou z posledních plně organizovaných devítiletek v širokém okolí, kde žáci neměli prakticky přístup k počítačům. V zimě a na jaře roku 200 proto vzniká pomocí malé stavební úpravy místnost vybavená výpočetní technikou.

Budova staré školy v Pr. Lánově - dnes tzv. budova B ZŠ Lánov