Z Lánovského Pulsu 12/2003

Obsah:

  1. Společenské okénko
  2. Střípky z kroniky Lánova
  3. Víte že...
  4. Svátek Martina trochu jinak
  5. Ježíšek - nejrychlejší nemluvně na světě
  6. Krkonošské vánoce

Společenské okénko - Prosincoví oslavenci

Jirková Libuše 70 let Prostřední Lánov
Škodová Anna 71 let Horní Lánov
Hátlová Blanka 72 let Prostřední Lánov
Chrásková Milada
73 let Prostřední Lánov
Černá Miluše
73 let Prostřední Lánov
Samková Jaromíra 74 let Prostřední Lánov
Valešová Květa 75 let Prostřední Lánov
Fingerová Miluše 76 let Prostřední Lánov
Ottmarová Věra
79 let Prostřední Lánov
Procingerová Ludmila 80 let Horní Lánov
Krebs Stanislav
80 let Horní Lánov
Hladíková Jaroslava 84 let Prostřední Lánov
Hoblík Fedor 85 let Prostřední Lánov
Nechanický Jan 87 let Prostřední Lánov
Hartigová Marie 91 let Horní Lánov
Kaprasová Josefa 95 let Horní Lánov
Všem oslavencům blahopřejeme a do dalších let jim
přejeme nejen pevné zdraví, mnoho sil a elánu, ale
také klid a spokojenost.

Střípky z kroniky Lánova

Lánová Přijměte pozvání na výlet do historie Lánová, zalistujme společně stránkami kroniky a připomeňme si, co vše se v naší obci udalo.
Odevzdání zvonů na válečné účely Při každé válce je vždy potřeba dostatek materiálu na výrobu zbraní. Na válečné účely se musely odevzdávat i zvony. Lánovskému katolickému kostelu nebyly velké zvony odebrány, protože měly velkou historickou cenu. Musely býti odevzdány jen malý, prostřední a tzv. "Sanktusglocke" (umíráček). Tyto malé zvony byly bez projevů nepřátelství místního občanstva z kostelní věže svrženy. Němečtí evangelíci museli odevzdat všechny tři zvony. 6. září 1916 byla uspořádána smuteční slavnost na rozloučenou, při níž zvony naposled zvonily. Dva dny poté byly odebrány. Protože okna ve věži byla malá, zvony byly napřed rozbity a pak shozeny dolů.

Víte, že . . .

- prosincová jubilantka, paní Josefa Kaprasová, je nejstarší občankou Lánová?
- redaktorky dětského Radia Kulíšek Renata Šretrová a Kateřina Novotná natočily rozhovor s trojnásobným olympijským vítězem a držitelem světového rekordu oštěpařem Janem Železným? O čem si s třetím nejúspěšnějším Atletem roku 2003 povídaly, si můžete přečíst v Lánovském občasníku, který vyjde kolem 20. prosince 2003.
- hasiči z Prostředního Lánová trénovali na podzim v areálu Eurocampu u letiště?

Svátek Martina trochu jinak

Padá-li 11. listopadu sníh, říká se: "Přijel Martin na bílém koni." Stejný listopadový den procházejí některými oblastmi Evropy "Martinské lampiónové průvody", kterými se připomíná událost z oblasti bývalé Galie na území dnešní Francie. "Kolem roku 320 se římskému setníkovi v Panonii (dnes východní Rakousko a Maďarsko) narodil chlapec jménem Martin," vypráví historický příběh ředitel ZŠ Lánov Martin Bartoš. "Mladík se dostal jako voják do Galie. Jednoho dne projížděl branou města Tours. Zde uviděl žebráka, který se třásl chladem. Chtěl mu pomoci, a tak rozetnul svůj červený plášť mečem. Polovinu pláště žebrákovi daroval. Následující noc měl sen, ve kterém uviděl Spasitele v darovaném kusu pláště. Martin se dal pokřtít a vystoupil z vojska. Založil mnišskou osadu a roku 371 se stal biskupem. Celý zbytek života věnoval křesťanské práci. Dožil se 81 let a je pochován v klášteře v Poitiers".
V současné době je Martinský průvod s lampióny obvyklý v některých oblastech Evropy, například v Lužickém Srbsku a Porýní. Ve zdejších krajích se pečou tzv. martinské rohlíky. Lampiónový průvod, který se vydal v podvečer 11. listopadu 2003 od Lánovského Dvora k základní škole, chtěl občanům tento historický příběh z francouzského města Tours přiblížit.

Ježíšek - nejrychlejší nemluvně na světě

Ježíška asi neuvidíte, protože má na návštěvu každé rodiny jen 0,00026 sekundy. Na Zemi žije přes 6 miliard lidí, z toho 2 miliardy jsou křesťané. Jestliže průměrná rodina má 4 členy, pak vychází asi 500 miliónů rodin v křesťanském světě, které musí Ježíšek na Štědrý večer navštívit. Štědrovečerní noc na Zemi trvá 36 hodin neboli 129 600 sekund. Výpočtem dojdeme k tomu, že Ježíškovi zbývá 0,000267 sekundy na jednu návštěvu. Aby lidské oko vůbec něco postřehlo, musel by se roznašeč dárků na jednom místě zdržet alespoň dvacetinu sekundy.

Krkonošské vánoce

Krásná bývala krkonošská doba předvánoční. Ta pravá idyla začínala obvykle na Martina, kdy se do hor nastěhovala zimní pohádka. Na horách se Vánocům říkalo hody. K významným tradicím patříval kateřinský jarmark. To se ve Vrchlabí objevily stánky ševců až z Paky nebo Holic. Dalším vstupem do předvánočního času byl příchod Mikuláše s čertovskou družinou. U chalup se ohlásili zazvoněním a šlehnutím metly do oken. V čertovských maskách chodívali někdy nápadníci děvčat, kteří je proháněli po domě a vyžadovali hubičku jako výkupné. Neprovdané dívky se těšívaly na večer 7. prosince, kdy bylo zvykem házení pantoflem. Když se otočil špičkou směrem ze dveří, bylo vyhráno. Dívka se do roka jistě vdá. Vždy 23. prosince končil Advent. Pradleny se naposledy sešly, uspořádaly malé posezení zvané rozchodnice a už se všechno chystalo na velké pečení o "Dlouhé noci". Hlavním vánočním jídlem bývaly koláče. Těsto se rozválelo na plechy a "koláč přes celej plech" se pomazal makovou "vomastou" a posypal "štrejzlem" z mouky, cukru a másla. Druhou nejmilejší pochoutkou, která nesměla chybět na žádném stole krkonošských chalup, byl hubovec. Betlém o Vánocích stavěli obvykle ti nejstarší z rodu spolu s drobotinou a trvalo to třeba celý týden. V chudých rodinách bývaly často papírové betlémy, ručně barvami malované. Štědrý den byl tak vzácný, že se s ním všichni jen neradi loučili. Byl symbolem velké rodinné soudržnosti, dlouho očekávaných radostí a chvilek odpočinku jinak zádumčivých a upracovaných horáků.

Podle vyprávjení Miloše Gerstnera a PhDr. Jany Sojkové zpracovala Jana Tauchmanová