Lánovský občasník, číslo 5 - říjen a listopad 2003Lánovský občasník, číslo 6 - Vánoce 2003

Vážení rodiče a spoluobčané, milé děti!

Poslední letošní číslo našeho občasníku završuje první rok samostatné existence našich školských zařízení. Děkujeme všem našim spolupracovníkům, dodavatelům, zejména však našemu zřizovateli obci Lánov za takřka bezproblémovou spolupráci a ochotu vždy pomoci řešit nastalé obtíže. Dětem z mateřských školek a žákům naší základní školy vinšujeme bohatou nadílku pod Vánočním stromečkem a hezké zážitky ze společných rodinných chvil. Vám dospělým držíme palce při startu do nového kalendářního roku a dovolujeme si poděkovat za přízeň, kterou nám projevujete. Veselé Vánoce a šťastny rok 2004 přejí zaměstnanci i žáci ZŠ Lánov.

Mgr. Martin Bartoš
ředitel školy

Jste si jisti, zda Vaše děti chodí na obědy?

Setkáváme se občas s případy žáků, kteří se dovedně vyhýbají konzumaci obědů ve školní jídelně. Ti hloupější si oběd sice zaplatí, ale potom na něj z rozličných důvodů nejdou. Částka za oběd propadá. Ti chytřejší dostanou doma peníze a tvrdí, že oběd zaplatili. Nezaplatí a finance použijí pro svou potřebu. Vy se potom doma divíte, že syn či dcera chodí ze školy hladoví. Jejich první kroky vedou k ledničce, kterou doslova "vyluxují". Upozorňuji, že není v našich silách zmíněné okolnosti vyšetřovat, natož napravovat. Ve Vašich silách je zvednout telefon a ověřit si, jak na tom Váš potomek je. Ráda Vám to sdělí paní Hebká, vedoucí naší jídelny. Telefonní číslo je: 499 432 201.

Opékání hadů

Ne, nelekejte se. Naši šesťáci neochutnávali skutečné hady. Převlečeni za předky z doby kamenné se nad ohýnkem pokoušeli upéci dlouhé válce z jednoduchého těsta (voda, mouka, sůl). Také jsem ochutnal a pochutnal si. Kromě rozdělávání a udržování ohně se děti pokoušely umlít mouku mezi dvěma kameny. Tak, jak to činili naši dávní prapraprarodiče před mnoha tisíci lety. Akce se uskutečnila v rámci výuky dějepisu.


Milena, Adélka a Michal melou a melou... (Foto M. Bartoš)

Vážení rodiče!

Pro Vaše děti (a pro některé z Vás) bychom rádi v září 2004 uspořádali ozdravný pobyt v některé z lokalit severního Jadranu (Chorvatsko, Itálie). Samozřejmě prostřednictvím některé cestovní kanceláře specializované na zájezdy škol. Než se pustíme do konkrétních příprav, chceme znát Váš názor a zájem.

Naše představa

Účastníci:
- 4 učitelé
- 6 maminek (tatínků) kuchařek a vychovatelek
- 35 dětí
(v případě velkého zajmu lze čísla zdvojnásobit)

Maminka bude mít na starost 5-6 dětí:
- budíček, ranní hygiena
- odchod na snídani, dozor u snídaně
- příprava oběda
- dozor u večeře
- večer od 20. hodin, večerka, noc
Učitelé se postarají o děti během dne (moře, koupání, výlety, vzdělávací činnosti).

Ubytování:
- dřevěné sruby či bungalovy

Stravování:
- polopenze
- oběd z vlastních zdrojů, které povezeme s sebou

Minimální počet účastníků - dětí: 30 (přednostně děti z l. stupně)

Předpokládaná cena: 4200,- Kč (doprava, ubytování, polopenze + vlastní oběd, služby delegáta, pobytový poplatek, pojištění CK, zdravotní pojištění). Svůj názor a zájem nám, prosím, sdělte prostřednictvím přiloženého dotazníku. Odevzdejte ho třídnímu učiteli nebo přímo do kanceláře školy.

(K 10. prosinci 2003 máme přihlášeno 19 dětí a 8 dospělých. Abychom se do akce pustili, potřebujeme počet dětí zdvojnásobit. Definitivní uzávěrka přihlášek a rozhodnutí o konání či nekonání zájezdu padne 31. ledna 2003.)

Fotbalisté dvakrát pátí

Listopadové turnaje ve vrchlabské hale Spartaku se našim borcům příliš nevyvedly. Jak mladší tak i starší žáci obsadili pátá místa.
Výsledek starších žáků neodpovídal předvedené hře. S pozdějším finalistou – vrchlabským gymnáziem - sehráli zápas, ve kterém měli po většinu času mírnou převahu, kterou bohužel brankově nevyjádřili. V rozhodujícím zápase o postup do semifinále proti béčku pořádající ZŠ Školní dlouho vedli. Ve druhém poločase neproměnili několik šancí a v posledních dvou minutách dostali dva laciné góly. Prohra 2:1 je odsoudila k zápasu o páté místo. Zde předvedli dva rozdílné poločasy. V prvním si nechali nasázet pět branek. Vypadalo to na ostudu. Ve druhé polovině v pozměněné sestavě našli sami sebe a dokázali zázračně vyrovnat. Po dramatických penaltách zvítězili 6:5.

Víte, že...

Stolní tenisté zabodovali

Dne 20. listopadu 2003 se konalo okrskové kolo ve stolním tenise pro žáky 2. stupně základních škol v DDM Pelíšek Vrchlabí. Turnaje se zúčastnilo celkem 43 žáků. V kategorii žáků 8. – 9. tříd startovalo 8 družstev. Na prvním místě se umístili žáci ZŠ Lánov A ve složení Čermák, Šustek a Dvořák. Druhé místo vybojovali žáci ZŠ Školní ve složení Hanuš, Janoch a Jirků a na třetím místě se umístili opět žáci ZŠ Lánov B ve složení Kuřík, Hájek, Holubec. Kategorii žáků 6. – 7. tříd odehrála 4 družstva. Pořadí 1. Gymnázium Vrchlabí (Stránský, Stejskal, Zaplatílek, Boháček) 2. ZŠ Školní (Valeš, Fejfar, Podstata), 3. ZŠ Lánov (Fink, Schmidt, Šaroun) 4. ZŠ Náměstí Míru (Jíra, Zinkler, Kára). Malá účast děvčat způsobila, že nemohla být odehrána soutěž družstev, a tak děvčata hrála individuální soutěž. Vítězkou se stala Katka Marečková ze ZŠ Lánov, na druhém místě se umístila Michaela Černá ze ZŠ Školní a třetí místo obsadila Klára Blažková ze ZŠ Lánov. Cenu útěchy získala Denisa Graulová.


Mezi dívkami kralovala Katka Marečková, třetí skončila Klára Blažková.
(foto a text článku Jiří Cupák)

Jak se staráme v MŠ o želvy

U nás v mateřské škole pečujeme ve velké třídě o rybičky a v malé třídě o tři vodní želvy (druh – želva nádherná).
O želvy se staráme už pátým rokem. Zprvu byly dvě, loni k nim přibyla třetí – největší, kterou jsme dostali spolu s velkým akváriem od Capoušků.

Děti želvy pozorují a se zájmem o ně pečují s pomocí učitelky. Třikrát týdně je krmíme sušeným krmivem a občas nám paní kuchařka nechá kousek syrového hovězího masa. To je potom podívaná. Želvy se s nedočkavostí o maso přetahují a stává se, že i některá z želv chytí jinou za nohu a nechce jí pustit.

Děti pomáhají i při čištění akvária – vypouštění vody a čištění kamenů. Ve třídě jim staví ohrádku z kostek k proběhnutí. V létě toto odpadá, neboť želvy mají výběh venku. Od letošního léta se mohou koupat i proběhnout ve výběhu zhotoveného z klícky pro králíky, kterou věnoval pak Mikeška.

Loni v září, když jsme ještě výběh neměli a na zahradě jsme je museli hlídat, stalo se, že se jedna, ta nejmenší ztratila. Následovalo velké hledání. Děti i učitelky kousek po kousku prohledávaly okolí mateřské školy. Když jsme již ztráceli naději, asi po pěti týdnech, kdy se už dost ochlazovalo, želvička přišla sama ke školce. Udělalo nám velkou radost.
Těší nás, že děti mají o želvy zájem a touto cestou získávají znalosti o jejich chovu a zároveň si pěstují pěkný vztah ke zvířátkům.

Marie Veselá, učitelka MŠ

Trojnásobný olympijský vítěz Jan Železný

Katka Novotná a Renata Šretrová, obě z deváté třídy, se ve čtvrtek 13. listopadu vypravily na novinářský lov do Vojenské zotavovny Bedřichov ve Špindlerově Mlýně. Úlovkem jim byl trojnásobný olympijský vítěz v hodu oštěpem Jan Železný. Rozhovor pro internetové vysílání Radia Kulíšek (www.internetradio.cz/radiokulisek) přetiskujeme v plném znění:
R (Renata): U mikrofonu mám právě pana Jana Železného, moje první otázka – kdy jste zjistil, že Vás sport baví, kdy jste jím byl unesen?
JŽ (Jan Železný): Sport mne bavil úplně odmala, protože jsem ze sportovní rodiny, máma i táta házeli oštěpem. Já jsem začínal s hokejem, pak s házenou, takže sport mne zajímal už od nejmenšího věku.

K (Kateřina): Máte doma nějakého mazlíčka?
JŽ: Mám psa. Rottweilera. Mazlíček to je, a i když se říká, že bojová plemena nejsou ideálními rodinnými psy, ten náš je úplně skvělý.

R: Každý má v dětství sen o své budoucnosti. Čím jste se chtěl stát vy?
JŽ: Jednak jsem chtěl stále sportovat, protože to byla moje největší zábava, čím jsem chtěl být dál, na to jsem dlouho neměl vyhraněný názor. Zajímal jsem se o auta, chtěl jsem a nakonec jsem se stal automechanikem.

K: Jaký jste byl na základní škole?
JŽ: Určitě jsem mohl být lepší, škola mě nijak extrémně nebavila. Z předmětů mě nejvíc bavil tělocvik a ještě snad přírodopis, souviselo to s učitelem, kterého jsme měli. Byl to fajn člověk, který se nám hodně věnoval. Zároveň byl velice tvrdý, když jsme udělali průšvih, normálně nás trestal, i fyzicky. Přesto byl pro mne skvělý, myslím si, že nám dal velice mnoho.

R: Jak hodnotíte výsledky českých sportovců na mistrovství světa v Paříži?
JŽ: Mohly být podstatně lepší, mnoho lidí očekávalo, že bude víc medailí. Svět jde ovšem kupředu, atletika je jen sport, občas se něco nepovede. Uvidíme na olympiádě.

K: Kam jezdíte nejraději trénovat?
JŽ: Do Jihoafrické republiky. Pojedu tam, tuším, už pošesté. Jsou zde vynikající podmínky, teplo, příjemní lidé, proto tam každoročně strávím dva až tři měsíce. Zemí jsem samozřejmě procestoval hodně, tři měsíce jsem trénoval na Novém Zélandu, v Austrálii a v Chile, Jihoafrická republika je ale opravdu nejlepší.

R: Co byste poradil začínajícím sportovcům?
JŽ: Hlavně, aby je sport pořád bavil. Spíš bych poradil rodičům, ať si nemyslí, že budou mít jednou doma hvězdu, toho nejlepšího sportovce, aby sport dítěti neznechutili. Je dobré začínat všestranně, zkoušet víc sportů, protože to pomáhá, když je člověk starší. Faktem je, že pro to, aby se někdo stal mistrem světa, musí mít vrozený talent. Také dobré trenéry, spolehlivé zázemí. Asi od devatenácti let se k tomu musí přidat i dřina.

K: Už uvažujete o tom, co budete dělat, až skončíte se sportem?
JŽ: Je relativně hodně možností, co by člověk mohl dělat. Samozřejmě jsem nad tím přemýšlel. Nevím úplně přesně, co to bude. Mám ale rád realitu, takže sliby a návrhy, které existují, neznamenají ještě jistotu. Fakt je, že jednou skončím. Snad se budu dál pohybovat kolem sportu, protože to je jediná oblast které pořádně rozumím.

R: Nebojíte se konkurence?
JŽ: Konkurence ve sportu nebo...? Soupeři člověka motivují ke zlepšování. Je lepší bojovat proti vyrovnaným konkurentům, než je porážet o deset metrů. Nikoho by to totiž nebavilo. Jsem rád, že mám spoustu soupeřů, a nejradši jsem, když na závodech všichni skončí až za mnou.

K: Pojedete na olympiádu do Atén?
JŽ: Do Atén pojedu, pokud mi bude sloužit zdraví. Limit mám splněný, ještě jednou ho musím příští rok potvrdit. Bude to záležet na tom, kolik budu schopen hodit a jak na tom budu zdravotně, ale olympiáda je pro mě hodně vysoko, už vlastně letošní rok jsem podřizoval tomu příštímu, takže doufám, že tam budu a že to nedopadne špatně.

R+K: Děkujeme za rozhovor a loučíme se s Vámi.


Pro Radio Kulíšek se atlet Jan Železný podepsal a přopojil symbolický autoportrét oštěpaře.

Celodenní kulturní akce v Praze

Dne 24.11. 2003 se 9. a 7. třída, společně s p. uč. Krčmářovou, Krulišovou, Novobilskou a paní Ditzovou, vydaly do Prahy. Všichni účastníci této cesty měli sraz v půl osmé před budovou A.. Poté následovala dvouhodinová cesta autobusem.
Tato cesta končila před Kongresovým centrem, kde jsme měli půl hodiny rozchod. Záleželo na každém, co v téhle volné chvíli podnikne. Někteří jedinci zašli do kavárny či zmrzlinového baru, jiní se procházeli v okolí Kongresového centra.
Když jsme se v danou chvíli opět setkali, dostali jsme vstupenky na představení, které se nazývalo Zvonokosy. Představení začalo něco po jedenácté hodině. Na pódiu jsme měli možnost spatřit i některé známé tváře např. Jana Přeučila, Jitku Molavcovou, Naďu Urbánkovou a další. Zmiňovaná Jitka Molavcová alias slečna Čupíková měla velice úsměvnou roli. Pořád se hádala s panem starostou Zvonokos (J. Přeučil). Předmětem jejich hádek byl „veřejný záchodek.“ Díky němu se městečko rozdělilo na dvě skupiny: jeho přívržence a jeho odpůrce. Nakonec byl pisoár zbourán a na tomto místě stanul hrob pošetilého blázna Vincka, který byl zastřelen v hádce o pisoár. Představení končilo před druhou hodinou. Mezi námi panovali smíšené pocity. Někomu se líbilo a někomu naopak, ale to je věc názoru.


Naštěstí se ve velkoměstě nikdo neztratil... (foto Radek Jákl)

Dalším cílem naší výpravy byla návštěva Vyšehradu a Slavína. Z Vyšehradu jsme měli hezký výhled na Vltavu a Prahu. Dostali jsme malý úkol projít si Vyšehrad, rozpoznat stavby, jaké se tu nacházejí, a určit u nich období, kdy byly postaveny. Další úlohou byl projít si Slavín, kde jsou pohřbeni slavní umělci našich dějin. Viděli jsme hrob Boženy Němcové, Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, bratří Čapků, Jana Nerudy aj.
Celí promrzlí jsme se už těšili do autobusu. Zase následovala ta dlouhá cesta. Za to, že jsme byli celkem hodní, jsme zastavili Mc Donaldu v Mladé Boleslavi, zde jsme se občerstvili a upalovali jsme si to domů, kam jsme se nesmírně těšili.

Jana Valešová


Románská rotuda svatého Martina na pražském Vyšehradě.
Postavena kolem roku 1070. (foto Radek Jákl)

Ze žákovských prací

Martin Kracík (7. třída):

Nebezpečí koulování. Při koulování hrozí zejména: vyražení oka, zlomení nosu, pokud kulička není z prašanu, ale třeba taková ledová kulička, ta může potrhat obočí, přerazit prsty a způsobit podlitiny. No, a nemusí to být ani ledovka, ale stačí i prašan a v něm nacpané kameny a podobné předměty. Nemusí to být jen tělesné
poškození, ale můžeme i něco rozbít: veřejné osvětlení, hodinky, okno, zrcátka u aut. A to nejhorší nakonec: u kantorů můžeme kuličkováním způsobit pohoršení. (psáno jako trest)

Ivan Souček (9. třída):

O šikaně. Šikana je velmi rozšířená nejen ve školách, ale také po celém světě. Šikana, jak všichni víme, je když starší nebo silnější zbije mladšího a nebo slabšího spolužáka. Setkají se s ní v životě skoro všichni. Ti, kteří byli šikanováni, mohou přesně potvrdit, že to není pěkné a není to právě levná záležitost. Jedná se vlastně o trestný čin, následkem něhož může někdo skončit ve výchovném ústavu pro mládež. Cesta odtud je těžká. Šikana je k zamyšlení pro každého. (psáno jako trest)

Renata Burianová (7. třída):


Co je umění.

Umění je žít,
umění je jen tak si být.
Umění je odpouštět
a chyby si připouštět.

Umění je láska
stejně jako vyhraná sázka.
Umění je učit se,
umění je příčit se
pití, drogám, alkoholu,
a kvůli tomu neopustit školu.

Umění je milovat
a stačit ještě studovat.
Umění je snít si, snít,
ale hlavně: sám sebou být.

Připravujeme

Třídní schůzky

O prospěchu, chování a všem ostatním, týkajícím se práce Vašeho potomka se dozvíte v úterý 6. ledna 2004. Řádné třídní schůzky proběhnou tradiční formou. Na druhém stupni od 15 do 17 hodin, rodiče žáků z prvního stupně se o podrobnostech dočtou v žákovských knížkách či notýscích. Ke shlédnutí bude také Vánoční výstavka prací Vašich našich dětí.

Nepál + Tibet

Přednáška s promítání diapozitivů o jednom z nejkrásnějších a nejzáhadnějších regionů na světě. O svých cestách bude vyprávět pan Petr Srp z Lánova. Nepřehlédněte plakáty, pozváni budete i prostřednictvím lánovské kabelové televize! Termín přednášky je 12. leden (pondělí) od 17.30 hod. Změna termínu vyhrazena, platit bude plakátovaný údaj. Vstupné dobrovolné, bude použito pro práci kroužku Scrabble.

Zápis do 1. třídy

Naplánován je na 4. únor 2004 - středu od 15.00 hod. Naše nové žáčky přivítáme tradičně na budově staré školy u silnice. Třídní učitelkou budoucích prvňáčků bude s pravděpodobností blížící se jistotě paní učitelka Stanislava Kalenská, která je zároveň pověřena přípravou zápisu. Prostřednictvím mateřských škol obdrží každá rodina pozvánku, na které uvedeme další podrobnosti. O nich se dozvíte také z plakátků a lánovské kabelové televize.

Prodejní výstava keramiky

Díky ochotě paní Omrtové z prodejny nábytku na lánovské křižovatce zahájíme prodej výrobků z naší keramické dílny. Keramické nádobí, svícny a další předměty si budete moci nejen prohlédnout, ale i zakoupit. Výtěžek z prodeje originální lánovské keramiky bude cele věnován dvěma keramickým kroužkům, které vedou paní učitelky Farská a Charvátová. Se zahájením prodeje počítáme asi od poloviny prosince.

Za kulturou do Vrchlabí

Výzva

Opakuji touto cestou prosbu autora publikace o Dolním Lánovu. Pan Zirm prosí, abychom se pokusili pro něho sehnat nějaké materiály, písemnosti, dopisy, pohlednice, fotografie apod., prostě vše, co se týká minulého života naší obce. Zejména by se mělo jednat o prameny z doby před druhou světovou válkou psané německy. Pokud něco z uvedeného vlastníte, stavte se sami ve škole nebo to pošlete po svých dětech či dětech svých známých do školy k okopírování (skenování). Již nyní děkuji i jménem pana Zirma za Vaši ochotu se nepřímo podílet na vzniku první skutečné knihy o naší obci.