Lánovský občasník, číslo 5 - říjen a listopad 2003Lánovský občasník, číslo 5 - říjen a listopad 2003

Milí čtenáři!

Letošní předposlední číslo nechť je Vám pobavením, poučením a informací zároveň. Letošní rok je pro nás nový, poprvé ho prožíváme jako samostatný právní subjekt. Mohu konstatovat, že start do nových podmínek se nám vydařil, zásluhu na tom mají nejen kolegyně a kolegové, ale také vstřícný přístup lánovské obce. Přeji Vám příjemnou druhou polovinu podzimu a dobré počtení.

Mgr. Martin Bartoš
ředitel školy

Čtyři důvody, kvůli nimž jsem nestávkoval

(Krátká úvaha nad zářijovou stávkou učitelů)
Za prvé: ačkoliv považuji MŠMT za instituci plnou chyb a dlouhodobě neřešených nedostatků, přesto je pro mne serióznějším partnerem než odbory. Za posledních deset let se ne ministerstvo, ale odboráři starají o neustále klesající prestiž učitelského povolání. Samozřejmě jsme na vině i my učitelé. Svojí letargií dovolujeme, aby za nás vyjednávali lidé, kterým jde jen o vlastní koryto a povolání učitele jim je šumafuk. Moje předchůdkyně Jitka se díkybohu postarala o to, že odborová organizace na lánovské škole byla zrušena.
Za druhé: kde nic není, ani smrt nebere. Naše vláda neřeší problémy svých resortů, na jedné straně se snaží šetřit, na druhé nepochopitelně utrácí. Peníze ve školství nejsou a nebudou. Buhužel proušujeme jedno ze základních pravidel Evropské unie i zdravého rozumu. Schodek našeho státního rozpočtu je na hony vzdálen hranici, ke které se členové EU zavázali. Útěchou a výmluvou nám nemůže být ani skutečnost, že úmluvu nedodržují ani někteří dlouholetí řádní členové EU.
Za třetí: stávku učitelů otevřeně podpořili komunisté. Lidé, kteří nás přivedli až před bránu pekla, mě vždy varují. Souhlasí-li s něčím, znamená to pro mne varovný signál. Znamení, abych si dal pozor, protože komunisté mají vzácný dar - schopnost vycítit situaci, která se dá zadarmo využít ve vlastní prospěch. Není to snad drzost, jednání bez skrupulí, když podporují učitelský stav, jehož prostřednictvím deformovali cíleně, úmyslně a násilně desítky miliónů lidí bezmála po půl století?
Za čtvrté: zvýšení platů policistů proběhlo médii jako Ben Johnson stovku v Soulu. Potud stejně. U Johnsona se brzy zjistilo, že dopoval. Policisté podvádějí zkreslováním výsledků své práce, ignorantstvím, diletantismem. Johnsonovi zlato sebrali, policii zlato v podobě slíbených peněz zůstává. Vše bez mediální kampaně. Nechce se mi podporovat povyk, který novináři kolem učitelů vyvolávají.
Rád bych, aby se odboráři zaměřili konečně na věci podstatné – školský zákon, reformu školství, přiznání učitelů za státní zaměstnance (a potom i na své zrušení), uzákonění procent státního rozpočtu na školství. Až uvidím, že se alespoň jedna z uvedených záležitostí dává díky nim do pohybu, sám se k nim rád připojím.

Jak to bylo s husity v Lánově?

V Lánovském Pulsu (součást vrchlabského měsíčníku Puls) jsem objevil krátký článek o naší obci v době husitských válek. Škoda jen, že si autorka nepřečetla stať o historii Lánovska od bývalého ředitele naší školy pana Jiráska. Žižka Hostinné skutečně obléhal a posléze vypálil klášter v Mönchsdorfu. Tak se tehdy jmenovala Klášterská Lhota. Husité s jistotou zavítali i do Lánova, zničili kostel a zásobili se zde potravinami a pící. Tak to při svých taženích dělali zcela běžně. Je nabíledni, že za služby neplatili. O tom se dočteme u Starého letopisce českého (František Palacký). Nevymysleli si to tedy němečtí kronikáři. Kdo bojoval v husitských vojskách? Většinou profesionální žoldáci. Idea husitství jim byla ukradená. Zaplaceno dostávali málo. Počítalo se s tím, že si přivydělají kořistí od civilního obyvatelstva. K němu se nechovali právě mile, ať mluvilo česky či německy. Ještě po sto letech se v pramenech píše, že některé lánovské usedlosti se ze zásahu husitů nevzpamatovaly. Majitelé na opravu neměli prostředky. Lánov byl v husitské době majetkem Petra Čúcha ze Zásady a Navarova. Němec to rozhodně nebyl. Přesto bychom v oněch letech v naší vsi těžko našli osobu, která by ovládala český jazyk. Rodiny, které Lánov zakládaly, přišly z německy mluvících končin střední Evropy. Kromě dnešního Německa i z Rakouska a Švýcar. Pozvala je tehdejší vrchnost, aby pro ni, zjednodušeně řečeno, rozšířily panství do tehdy neprostupných pohraničních hvozdů. Lze usuzovat, že lidé se zde od nepaměti měli poněkud svobodněji než dále ve vnitrozemí. Život jim ztrpčoval neustálý boj s divokou přírodou. Vydrželi jen ti nejsilnější.

Atletické závody pro 1. stupeň

Atletika je královnou sportu, a tak jsme si některé královské disciplíny vyzkoušeli i my. Závodili jsme ve čtyřčlenných družstvech ve skoku dalekém, v běhu na padesát metrů, v hodu kriketovým míčkem a ve vytrvalostním běhu na 500 m. Na závěr proběhla štafeta celého družstva. Soutěžilo 16 družstev z první až páté třídy, zvítězilo družstvo páté třídy. Za předvedené výkony patří gratulace všem závodníkům. Pierre de Coubertin: Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se.

Veleskok předvádí Martin Lelek
Veleskok předvádí Martin Lelek ze čtvrté třídy. Foto M. Bartoš

Tělocvikáři ZŠ Lánov

Víte, že:

  • poměr chlapců a děvčat na lánovské škole je výrazně ve prospěch mužského pohlaví? Na 113 kluků připadá pouhých 77 holek = 1,47 : 1. V budoucnu se tedy mnoho zdejších mládenců bude muset poohlížet po nevěstách z okolí.
  • dolnolánovském kostele nyní působí polský farář Dariusz Mogielnicki? Zdejší malou katolickou obec převzal po panu Pavlu Jandejskovi. Je členem řádu Misionářů Svaté rodiny, církevní odnože s více než stoletou tradicí. Jeho členové se zaměřují zejména na oblasti s mimořádně obtížnými podmínkami pro církevní činnost – Oceánie, Jižní Amerika, východní Evropa.
  • Atletické závody ve Vrchlabí

    Zúčastnili jsme se atletických závodů ve Vrchlabí. Na krásném novém stadionu si většina z nás vylepšila „osobáky“ ve všech disciplínách, do kterých jsme nastoupili. Přáním nás všech je mít v Lánově podobné hřiště jako je Stadion manželů Zátopkových ve Vrchlabí.

    Družstvo atletů ZŠ Lánov Pramen Labe.

    Pramen Labe

    Špindlerův Mlýn, který leží na soutoku Labe a Dolského potoka, chráněn horskými pásmy Kozích hřbetů, Pláně a Medvědína, byl začátkem naší túry.

    Deváťáci nad Velkou Sněžnou jámou, v pozadí Vysoké kolo. Foto R. Jákl
    Deváťáci nad Velkou Sněžnou jámou, v pozadí Vysoké kolo. Foto R. Jákl

    Pro menší obtížnost jsme se rozhodli vyjet lanovkou na Medvědín. Poté už jsme ale museli využít vlastních sil. Zpočátku jsme stále stoupali, až jsme se octli na Šmídově vyhlídce, odkud bylo možno vidět naši nejvyšší horu Sněžku, ale také Černou horu s vysílačem na vrcholku, Luční horu, Kozí hřbety, Malý šišák.
    Dále jsme pokračovali ke Zlatému návrší, kde stojí mohyla Hanče a Vrbaty. Opodál jsme minuli pomník Hanče. Po kamenité cestě jsme se blížili k Pančavskému vodopádu, na který se mnoho z nás těšilo. Z vyhlídky byl nádherný výhled od Labského dolu, viděli jsme klikatý tok Labe a s úžasem vychutnávali okamžiky, kdy nám vítr svištěl v uších. Pančavský vodopád se může pyšnit přívlastkem největší, a to právem, protože měří něco kolem stočtyřiceti metrů.
    Prošli jsme kolem Labské boudy, následovalo mírné stoupání travnatým chodníkem k symbolickému místu labského pramene – labské studánce. (Pramenná mísa se nachází na okolní Labské louce.) Jako důkaz, že jsme skutečně byli u pramene Labe, jsme se vyfotili na kamenné zídce se znaky měst, kterými Labe protéká.
    Cestou česko-polského přátelství jsme se vydali vpravo a po naší levici se tyčila kupa nazývaná Violík, odsud už bylo vidět jedno z posledních stoupání na Vysoké kolo. Za chvíli jsme se kochali úžasným pohledem do Sněžných jam, byl z toho jedinečný pocit, na jedné straně Polsko a na druhé Čechy.
    Ke konci túry jsme už skoro pořád šli z kopce. Snad všichni se strašně těšili domů, takže málokdo si všimnul Medvědí boudy. Před námi byla jen vidina autobusu jedoucího ze Špindlerova Mlýna, kterým jsme se vrátili domů do Lánova.

    Jana Valešová

    Slunce do škol

    Téměř dva roky funguje na jižní fasádě hlavní školní budovy malý fotovoltaický panel. Půl čtverečního metru křemíkových článků ukazuje, jak se sluneční energie dá využít k výrobě elektrického proudu. V grafu jsou zaznamenány průměrné denní výkony panelu v jednotlivých měsících od loňského října do letošního září. 40 m2 by stačilo k pokrytí potřeb čtyřčlenné rodiny. (zpracováno dle celoročního pravidelného sledování)

    Průměrné denní výkony panelu
    průměrné denní výkony panelu

    Osmáci a deváťáci ve hvězdárně

    V polovině října se nejstarší žáci vypravili do Hradce Králové. Cílem jim byla tamější hvězdárna, nejstarší ve střední Evropě, založená už 19.4.1947.
    Součástí hvězdárny je hydrometeorologický ústav, který je kromě jiného vybaven speciálním přístrojem, dovezeným až z Kanady za 4,5 miliónu korun (měří sluneční záření a ozón). Program, který pro žáky zaměstnanci hvězdárny připravili, je vhodným doplňkem výuky zeměpisu a fyziky. Během zpáteční cesty se obě třídy zastavily v Nové Pace. Zde si děti prohlédly světoznámou klenotnici drahých kamenů. Na podrobnosti programů Naše planeta Země (IX.) a Přeměny energie v  přírodě (VIII) jsme se zeptali dvou účastnic zájezdu – Zuzky Vanzlové z deváté a Pavlíny Jančulové z osmé třídy.

    * Jaké bylo hlavní téma Vašeho programu?
    PJ: Lidé spotřebovávají fosilní zdroje energie (uhlí, ropa, zemní plyn). Blíží se doba, kdy se tyto suroviny zcela spotřebují. Obnovitelné zdroje sice známe (Slunce), ale neumíme je využít.
    ZV: Dozvěděli jsme se o vzniku planety Země, o vytváření pevnin, o pohybu zemských desek, o vzniku pohoří.

    * Co Tě v programu nejvíce zaujalo?
    PJ: Překvapilo mne, že se lidé ve hvězdárně zajímají také o tuto problematiku. Myslela jsem si, že ve hvězdárně zkoumají jenom oblohu.
    ZV: Nejvíce se mi líbilo planetárium a střecha hvězdárny, odkud se dá pozorovat obloha.

    * Co pro Tebe bylo naprosto nové?
    PJ: Sluneční energii lze pomocí křemíkových článků přeměnit na energii.
    ZV: Galaxie v souhvězdí Andromeda.

    * Jakou formou s Vámi odborníci z hvězdárny pracovali?
    PJ: Ukazovali nám různé obrázky, všechno nám vysvětlovali, odpovídali na naše dotazy, promítali nám videofilmy. Prakticky jsme prováděli pokusy s Foucaultovým kyvadlem, s modelem Slunce, Země a Měsíce.
    ZV: Seznamovali nás s oblohou (souhvězdími), kterou nám promítali na strop planetária.

    * Byly Vaše dosavadní znalosti k pochopení a k práci v programu dostatečné?
    ZV: Všechno jsem pochopila bez problémů.
    PJ: Až na pár detailů o chemických prvcích a výkladu o přeměně energií jsem neměla obtíže všemu rozumět.

    * Co se Vám na akci nelíbilo?
    ZV: Bohužel bylo zataženo, takže jsme nemohli pozorovat slibované skvrny na Slunci. Rovněž chování některých spolužáků v planetáriu.
    PJ: Hluk při některých výkladech, zvonění mobilních telefonů při promítání.

    * Teď prosím o krátké přiblížení zastávky v Nové Pace:
    ZV: Prohlédli jsme si známou Klenotnici s drahými kameny a zkamenělými stromy. Škoda, že někteří spolužáci projevili nezájem o výklad průvodkyně. Jako bonus jsme viděli obrázky od českých spiritistů.
    PJ: Viděli jsme i polodrahokamy ze soukromých sbírek a dozvěděli jsme se i přesné místo nálezu.

    * Jak hodnotíš exkurze připravované školou?
    ZV: Exkurze se mi líbí, ale vadí mi, že nemáme na výběr, jestli pojedeme nebo zůstaneme ve škole.
    PJ: Exkurze jsou poučné, ale někteří spolužáci by raději měli zůstávat doma.
    Na závěr něco pro milovníky nebeských úkazů: 9.11.2003 po půlnoci nás čeká zatmění Měsíce. Na úplné zatmění Slunce se můžeme vypravit do Turecka v roce 2006. U nás uvidí naši potomci stejný jev až roku 2135. Nejlépe viditelnou planetou je nyní Mars. I obyčejným dalekohledem ho lze spatřit jako srpek. V lepší dalekohledu se dají rozeznat jeho polární čepičky.

    Florian Fuhrmann

    Na jaře jsme se mohli přesvědčit, že v naší obci žije v současnosti skupina výtvarně nadaných lidí (výstava na obecním úřadě). Podobně talentovaní rodáci tu působili i v minulosti. Kolem roku 1850 pracoval v Dolním Lánově Florian Fuhrmann. Ač talentovaný básník, malíř, grafik i muzikant, dle vůle rodičů převzal jejich živnost obchodníka se lnem a bavlnou. Jeho umělecké sklony tedy zůstaly na čistě amatérské rovině. Byl autorem kostelních obrazů Svatého Aloise a Svaté Cecílie. Hostinec č.p.160 zdobil jeho pivní Bůh Gambrinus. (Jednalo se budovu, která dnes již nestojí. Mnozí z Vás dříve narozených ji jistě pamatují – měla č.p. 174 a stála u silnice nedaleko kravína nad bývalým obecním úřadem.) Dochovaly se některé jeho básně, z nichž jednu kratičkou jsem se pro Vás pokusil přeložit:

    První láska
    První láska nejlepší je;
    Druhá - to už nehoříš,
    Třetí vestu nezahřeje,
    Při čtvrté se nezpotíš.

    Kaštaňák 2003

    Stalo se již tradicí, že členové kroužku Krakonošových dětí pravidelně sbírají ocenění na soutěžní výstavě Kaštaňák. Správa KRNAPu každoročně v polovině října ocení nekrásnější výrobky z přírodnin. Svá díla do Vrchlabí posílají školáci z celého regionu. V letošním klání získali děti z MŠ v Prostředním Lánově 3. místo. Stejně se umístili i Anička Vocásková s Petrem Malinským a Aneta Bednárová s Míšou Kadavou. V kategorii starších dětí se na druhém místě zaskvěla Aneta Trýznová. Bronzovou medaili ve Vrchlabí vyválčili Karolína Hrušková a Ondra Škoda. Gratulujeme!

    Nabídka počítačových kursů

    Pro veřejnost připravujeme dva kursy v celkovém rozsahu 20 hodin se zahájením od 15. listopadu 2003. Náplní prvního kursu, který je určen začátečníkům všech věkových skupin, budou základy práce s počítačem, práce s textovým editorem a práce s internetem.
    Druhý kurs nabízí práci s textovým a tabulkovým editorem, orientaci na internetu, elektronickou poštou.
    Předpokládaná cena: 1000,-Kč za osobu.
    Přihlašovat se můžete osobně, telefonicky, prostřednictvím svých dětí či vnuků. Závaznou přihlášku obdržíte v kanceláři školy.

    Pitomá otázka, čili jak se to vezme

    V hodině literární výchovy jsme si se sedmou třídou připomněli život a dílo výrazného českého básníka Jana Skácela (1922-1989). Zaujala nás ukázka ze sbírky Jedenáctý bílý kůň (1964).
    Znám otce, který povoluje svým dětem dvě „pitomé“ otázky týdně. Sdělil mi to s povzdechem. Víc nemůže. Na víc nestačí. Absolvoval jen jednu vysokou školu.
    I tak je z toho dost utrápený. Ale děti ho milují pozornou a shovívavou láskou. Za to, že byl tak rozumný, a protože to má těžké.
    Vyprávěl mi, že pro otázky určil sobotu. Neděli si bere na rozmyšlenou. Někdy požádá o prodloužení lhůty do úterka. Někdy se také poddá.
    Třeba: „Tati, proč má slečna na kovové koruně plochá ňadra?“
    Vzdal to v úterý večer ve 20.30, protože to už musí děcka do postele. A zeptal se docela pitomě:
    „Tak teda proč?“
    „Aby se vešla do automatu.“
    Řekl, že dobře. Tu noc nemohl usnout. Děcka spala znamenitě a snilo se jim o bílém slonu, který měl místo chobotu zlatou růži.
    Závidím těm dětem. Taky mám občas na jazyku „pitomé“ otázky, život mne k nim vede. Skoro každý člověk přechovává v sobě nějaké to „pitomé“ optání. Taky bych rád jednou spal blaženě, taky bych chtěl, aby se mi zdálo o bílém slonu se zlatou růží místo chobotu. Místo toho se v noci převaluju v posteli, muchlám prostěradlo, nemohu usnout a v mozku mi rostou otázky „pitomé“ jako kaktusy.
    Moc bych potřeboval někoho, kdo by vyslechl mé „pitomé“ otázky. Snad by pomohlo, kdyby tu byl na to úřad, instituce nebo prostě někdo, kam by se lidé mohli s  důvěrou obracet alespoň jednou za rok.
    Třeba na den svatého Rúfa.

    Mc Donald Cup

    Kluci i děvčata ze čtvrté a páté třídy sehráli malý fotbalový turnaj. Čtyři družstva bojovala systémem každý s každým o celkové prvenství. Mladší pokořili starší, z vítězství se totiž radovali čtvrťáci skrytí v týmu Real. Nejlepším střelcem turnaje se stal Pepa Teichman s pěti brankami.

    Vítězné družstvo útočí
    Vítězné družstvo útočí. Foto O.Čermáková

    Čím topíme aneb co dýcháme

    S rozpukem podzimu, teplotami kolem nuly a vlezlým vlhkým počasím odstartovala topná sezóna. Z některých komínů se line kouř téměř neviditelný, z jiných hnědý, černý nebo červený. Ne každý si z finančních důvodů může dovolit přestavět topení na plyn, o elektřině ani nemluvě. Topit hnědým uhlím není sice pro sousedy moc příjemné, ale co se dá dělat. Topit pneumatikami, umělými hmotami (plastové láhve), odpadem dřevotřísky je ignorantství a bezohlednost. Při spalování uvedeného za normálních kamnových teplot vznikají látky, které posléze dýcháme. Látky, které mohou vyvolat různé choroby, astmatem počínaje a rakovinou konče. Nevadilo by, kdyby dotyčný své zplodiny dýchal sám podle přísloví Kdo s čím zachází, tím také schází. Bohužel větru neporučíš. Takže svinstva vdechují i nevinní. Do podobné kategorie patří také pálení zahradního odpadu. Platnou vyhláškou je dokonce zakázané. Pěkně mohou celou věc posoudit cyklisté, kteří přijíždějí do Lánova z Vrchlabí či od Čisté. Z čerstvého vzduchu u letiště najednou přijde rána do nosu v našem mlhavém údolí. Děkujeme!

    Třeťáci u starosty

    V rámci výuky prvouky přijal naše žáky pan starosta. Ochotně jim odpověděl na otázky, které si děti samy připravily. Ptaly se na historii, dopravu, zaměstnanost a podniky v obci. Zajímala je problematika pálení odpadů, připravovaný kruhový objezd, tělocvična. Jedna z otázek se týkala úklidu a pořádku v obci, další žáček se zajímal o rozeznání hranice pozemku. Pan starosta se za pomoci paní učitelky snažil odpovídat tak, aby tomu devítileté děti rozuměly. Nakonec třeťáci obdarovali zaměstnance obecního úřadu strašidýlky pro štěstí, které vlastnoručně vyrobili. Na zpáteční cestě vysbírali všechny papírky a odpadky, na které narazili.

    Děti pozorně naslouchají panu starostovi
    Děti pozorně naslouchají panu starostovi. Foto D. Jakubcová