Lánovský občasník, číslo 3 - červen 2003Lánovský občasník, číslo 3 - červen 2003

Vycházející žáci

Tak jako každý rok i letos se loučíme s žáky deváté třídy, pro které po prázdninách začne nové životní období. Přejeme Vám dalším životě a studiu, deváťáci Veroniko Vytlačilová, Sandro Čermáková, Petro Sochorová, Petře Horáku, Karle Vaňku, Honzo Vodehnale, Petře Stodolo, Lukáši Raule, Ilono Hebká, Renato Šedivá, Zdeňko Čermáková, Kláro Šimonová, Milane Šebku, Jaroslave Jando, Honzo Bányászi, Dane Voděrku, Nikolo Krejčová, Veroniko Pušová, Láďo Blažku, Hano Živnůstková, Petře Lukeši, Petro Snopová, jen úspěchy a příjemné chvíle. A také hodně píle, vytrvalosti, abyste se dále vzdělávali k vaší spokojenosti a užitku. A dobrou paměť, abyste nezapomněli, že Lánov je Váš domov.


9. třída na konci svého posledního roku na lánovské škole.

O dcerách lánovského vodníka

Před lety, kdy celý Lánov tvořily pouhé tři selské dvory, konávaly se v jedné usedlosti (měla stát kdesi v místě dnešní křižovatky v Prostředním Lánově), která zároveň sloužila jako hostinec s výčepem, často taneční večery. Společně na ně docházely tři panny, které byly nápadné díky vždy mokrému lemu šatů. Pokaždé, když odbila půlnoc, dívky zmizely rychlým skokem do nedalekého Malého Labe. Jedenkráte, když se v hostinci večer objevily, chtěli jim místní hoši přichystat pěknou taškařici. Jistý násoska svázal jedné panně šaty tak, že se nemohla bránit, se slovy: „Počkej, co já ti dnes v noci provedu!“
Když se výtečník a jeho kumpáni nad ránem vraceli k domovu, zavedla je cesta na most přes Labíčko. Všichni si všimli, že můstek přes vodu je stržený. Jen pachatel zlého činu kráčel dál jako omámený, spadl do hluboké tůně a utopil se.

Jak se chováme k přírodě?

Bohužel často tak, jako kdybychom si, sedíce na větvi, tuto blíže kmeni podřezávali. Proč se v Lánově ještě dnes najdou lidé, kteří spalují pneumatiky? (Zaznamenáno v posledním květnovém týdnu, další případ 16. června dopoledne.) Proč spalujeme v kamnech plasty a ničíme zdraví nejen sobě, ale všem ve svém okolí? O nejrůznějších černých skládkách v okolí Lánova ani nemluvě. Jsou v obci i tací, kteří místo popelnice používají koryto Malého Labe.

Běh Terryho Foxe

Již tradičně se uskutečnila výprava šesté třídy do Hostinného, aby podpořila celosvětové hnutí na podporu výzkumu a léčby rakoviny. V Hostinném se letos konal 4. ročník. Na konto nadace Terryho Foxe (mladého Kanaďana, který se s  amputovanou nohou pokusil proběhnout Kanadu a zemřel během cesty na rakovinu) přibylo letos z našich řad skoro tisíc korun. Výlet jsme zároveň využili k návštěvě a prohlídce galerie antického umění v klášterním kostele.


Šesťáci bedlivě naslouchají výkladu paní průvodkyně Petry

Poslední zvonění Luďka Zámečníka

Ano, po sedmatřiceti letech usilovné a obětavé práce odchází do důchodu učitel, jehož rukama prošlo mnoho dětí z obce a které byly jeho osobností kladně ovlivněny. I když přísloví říká, že nikdo není nenahraditelný, u kolegy Luďka to až tak docela neplatí. Jako mužský element na prvním stupni základní školy tvrdil muziku a na „jeho“ dětech byl výchovný vliv dobře znát ve chvíli, kdy přicházely do vyšších ročníků.
Luďku, v Tvé další životní etapě Ti přejeme hlavně zdraví a pevné nervy. Na naše řady snad nezanevřeš a vždy jsi a budeš u nás ve škole mezi svými srdečně vítán.
(Pro zvědavé rodiče: od září na naši školu nastupuje nová paní učitelka Lucie Plecháčová z Prostředního Lánova.)

Hudební výchova a vlastivěda netradičně

Předposlední červnové pondělí jsme pro žáky čtvrté a páté třídy připravili dopolední projekt. Jako hlavní cíl jsme si vytkli seznámit děti s královským nástrojem – kostelními varhanami. Nejbližší kostelní varhany jsou v dolnolánovském katolickém kostele Svatého Jakuba, který byl proto logicky naším cílem. Jako zasvěcený průvodce a lektor se nás ujal pan Radek Hanuš, učitel z vrchlabské základní umělecké školy. První část dopoledne jsme s dětmi strávili na zahradě Hanušovic domku. Zde nám pan Hanuš ukázal některé nástroje, které má doma. Vysvětlil nám, jak se instrumenty rozdělují a proč vlastně hrají, jak v nich vznikají tóny. Následoval pěší pochod ke kostelu. Děti si prohlédly kostel zvenčí i zevnitř a po krátkém výkladu se pustily do řešení testu, z něhož pár otázek vybíráme i pro Vás, čtenáře:

Komu je kostel zasvěcen?
a) Svaté Barboře
b) Svatému Michalovi
c) Svatému Jakubovi

Ve kterém století byla postavena věž kostela?
a) v 15.
b) v 16.
c) v 17.

Kdy byl položen základní kámen současného kamenného kostela?
a) 1503
b) 1603
c) 1703

Jaký architektonický sloh převažuje v dnešní podobě kostela?
a) gotika a renesance
b) renesance a baroko
c) baroko a secese

Z čeho je vyrobena kostelní křtitelnice?
a) z cínu
b) z olova
c) z mědi

Co najdeme na obecním znaku Lánova?
a) kuchaře a husu
b) kováře a jelena
c) kováře a medvěda

Na věži najdeme okénko v podobě
a) střílny
b) kříže
c) srdce


Paní Kalenská a pan Hanuš v rozhovoru pod barokní kazatelnou.

Následovala hlavní část projektu – varhany. (Dolnolánovský nástroj je velice cenný, o čemž svědčí i zařazení do nového katalogu.) Jako důkaz o staviteli varhan a roku jejich výroby nám pan Hanuš ukázal nápis na jedné z píšťal – Ignác Prediger a letopočet 1828. Poté následoval podrobný výklad o konstrukci varhan, jednotlivých manuálech i technice hry včetně ukázek. Překvapujícím zjištěním pro nás je, že valná většina dětí viděla vnitřek našeho kostela poprvé. Pro některé z nich to byla první životní návštěva kostela vůbec.
Na závěr hudebně vlastivědného dopoledne jsme dětem zahráli na kytary a společně jsme si zazpívali u školního ohniště. Stejnou akci plánujeme i na příští školní rok pro naše budoucí čtvrťáčky.

Z historie lánovské tělovýchovy Německý tělovýchovný spolek Eiche.(Dub)

Až do roku založení spolku se lánovští sportovci sdružovali v tělovýchovné organizaci dolnolánovské, jejíž působnost sahala až do Horního Lánova. První valná hromada klubu „Dub“ založeného v roce 1890 se konala 5. října v hostinci Johanna Zirma v Prostředním Lánově. Zde členové zvolili představenstvo klubu. Již 8. října téhož roku vstupuje spolek do Labsko-úpské tělovýchovné župy. Od počátku činnosti se spolek potýká s nesmírnými obtížemi, zejména se skutečností, že nevlastní žádný prostor ke cvičení v zimě či za nepříznivého počasí. Jako zimní provizorní tělocvična sloužila jedna místnost v hostinci. Zde měli cvičenci k dispozici pouze jedna mizerná bradla a několik tyčí. V létě se cvičilo na školních zahradách v Prostředním i Horním Lánově. Jediným gymnastickým nářadím v Prostřední Lánově byla tehdy pevná hrazda. První gymnastická veřejná přehlídka se konala v roce 1892. Na přímluvu jednoho z mecenášů získal spolek finanční prostředky a na základě smlouvy se stavebním mistrem Fiedlerem z Hostinného se postavila a 3. září 1893 slavnostně otevřela „tělocvična“, prakticky v té podobě, jak ji známe dnes. Troufám si tvrdit, že parkety v našem sportovním stánku jsou původní. (V letech 1899 – 1902 sloužila tělocvična místní evangelické obci jako náhražka opravdového kostela. Konaly se zde pravidelně bohoslužby.) Letos tedy slavíme stodesáté výročí od otevření tělocvičny. Hezkým symbolem by se mohlo stát položení základního kamene nové na počátku školního roku.

Počet členů cvičenců vždy silně kolísal, cvičiteli byli většinou mladí muži, na které se vztahovala branná povinnost. Po jejich narukování se za ně občas marně hledala náhrada... Ránu pro lánovskou tělovýchovu znamenala první světová válka – přes sto členů narukovalo, jedenadvacet se jich z evropských bojišť nikdy nevrátilo. Tělocvična v této době slouží jako lazaret.

Teprve v roce 1925 vzniká lyžařské družstvo, o dva roky později se v Lánově začíná organizovaně šermovat. V roce 1928 se slaví 50 výročí vzniku župy krkonošské. V rámci oslav se běží z Pilníkova na Luční boudu – Jahnův vzpomínkový běh. Spolek Dub obsadil na štafetové trase se stometrovými úseky 7,1 km dlouhou část. Všech jedenasedmdesát běžců muselo svůj úsek zaběhnout pod patnáct vteřin! Protože běželi ti nejlepší, zvládli to lánovští s dvouminutovou rezervou. Činnost spolku ukončila druhá světová válka.

Lucka mistryní republiky!

Naše bývalá žákyně Lucka Klusová se na konci května v moravských Jedovnicích stala mistryní republiky v pétanque. Spolu se spoluhráči z Brna (Petrem a Tomášem) a náhradnicí Denisou z Prahy získali kromě titulu, medailí a velkého putovního poháru také vstupenku ke startu na juniorském mistrovství světa, které se letos koná u nás v moravské metropoli Brně. Lucku jsme poprosili o krátký rozhovor:

Lucko, kdy jsi začala s tímto tradičním francouzským sportem?
Je to už pomalu tři roky, jednou se mi o tomto sportu zmínila moje učitelka. A mě to přišlo velmi zajímavé, tak jsem to chtěla zkusit a maximálně jsem tomu podlehla.

Kdo se nejvíce podílel na tvém úspěchu?
Především já sama, ale musím být vděčná mým rodičům, bez nich bych nebyla tam, kde teď jsem. Podporovali mě, jak jen to bylo možné. Především finančně je to hodně náročné a nebýt rodičů, tak tento skvělý sport aktivně neprovozuji. Patří jim veliký dík.
No a pak je tu ta druhá část - přátelé z pétanque, leccos jsem od nich okoukala a nechala si poradit.


Lucko, vím, že na MČR jste byli dvakrát na pokraji vyřazení. Které utkání bylo nejtěžší?
Víš, ona byla těžká všechna, nic jsme nedostali zadarmo. Takže jsme bojovali v každém utkání. Ale kdy jsme se opravdu zapotili, tak to bylo v utkání o postup do semifinále. Z počátku nám to přišlo, že zápas bude jednoduchý. Měli jsme náskok deseti bodů a už jsem se viděli ve finále. Pak přišla velká krize, kde kluci mi moc nepomáhali a já to sama neuhrála, takže závěr byl velice těžký. Rozhodla psychika. Nakonec jsme to zvládli a zápas dovedli do šťastného konce.

Jak často trénuješ, s kým?
Když mi přeje počasí, tak dvakrát do týdne + soboty turnaje.Na turnajích je to spíše o psychice, nežli o technice.V současné době trénuji s několikanásobnou mistryní republiky Alicí Hančovou. Je to taková má osobní trenérka. Radí mi ve všem a jsem ji za to vděčná.

Jaké koule v současnosti používáš?
Obut 720 g. Mnozí z okruhů pétanque si myslí, že jsou pro mě malinké, ale mě naprosto vyhovují a s průměrem 72mm mi padnou dobře do ruky.

Je těžké skloubit tvé současné studium a sport?
Říkám si, že škola je nejdůležitější ze všeho, ale často toto pravidlo poruším. Jdu radši na dvě hodinky trénovat, než abych si lehla mezi sešity. Naštěstí jsem si nevybrala těžkou školu, takže to zvládám s průměrnými výsledky. Jsem totiž hrozný lenoch na učení.

Kde a kdy se koná letošní mistrovství světa?
Letos dostala nabídku Česká asociace pétanque a ta to přijala, takže budeme bojovat o co nejlepší umístění doma v Brně ve Vodové od 5. do 7. září.

Jaké jsou tvé plány, domníváš se, že na mistrovství světa máte šanci uspět?
Mým plánem je trénovat, zlepšovat se a dosahovat co nejvíce dobrých výsledků. Ale za tím vším se skrývají týdny tréninků a ještě moc turnajů. Cesta k dobrému hráči je ještě dlouhá, věřím, že se toho dočkám.
K mistrovství světa - doufám, že šance na úspěch tu je. Jsme nejlepší triplet v republice a to chceme taky potvrdit na letošním MS Brně. Už jenom proto, že hrajeme doma. Bude to hodně těžké, ale dáme do toho všechno. Taky se uvidí, co nám padne za los, koho budeme mít ve skupině. Budeme bojovat, abychom se dostali co nejdále.

Kromě juniorského titulu jsi letos získala i bronzovou medaili na ženském mistrovství v Poděbradech. Co bylo těžší, čeho si víc ceníš?
Těžší byli junioři, dvakrát nám teklo do bot a pořádně jsme se zapotili, sáhli jsme si až na dno našich sil.Všichni na nás jako na favority vyvíjeli tlak. Pomohli mi hlavně kluci, oni si tím už několikrát prošli, a tak mi poradili, jak na to reagovat.
Když se na to koukám zpětně, tak mi ženy těžké nepřišly. Nerozumím tomu, že jsme nevyhrály, chtělo to zahrát jinak dvě koule a byly by doma tituly dva. Chyběla nám špetka štěstí, ale jsem ráda alespoň za ten juniorský. Cením si ho mnohonásobně víc než medaile z žen. Víc jsem se na něj nadřela a napotila.


Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů v další kariéře.

Víte, že ...

Výlet do Jinolic

Ráno jsme se sešli na vlakovém nádraží ve Vrchlabí, kde jsme čekali chvilku na vlak. Cesta trvala dvě hodiny. Když jsem vystoupili v Jinolicích z vlaku, šli jsme ještě tři km do kempu pěšky. Po rozdělení chatek, jsme se ubytovali. Když jsme si vybalili všechny věci, šli jsme se vykoupat. U vody jsme strávili celé odpoledne a vykoupat jsme se mohli jít i po večerní vycházce na okraj Prachovských skal. Večer jsme si opékali buřty a kolem jedenácté hodiny jsme šli spát. Když jsme se ráno nasnídali a sbalili si věci, vyrazili jsme do Prachovských skal na túru. Prošli jsme část Prachovských skal, které nás uchvátily svými krásnými skalními stavbami. Po náročném výletě jsme se naposled osvěžili v rybníku a už jsme se chystali na cestu domů.

Marie Trýznová – 6. tř.

Mateřská škola Prostřední Lánov

Mámo, táto, hrajem spolu
Stalo se již tradicí, že se v naší mateřské škole v jeden den sejdou rodiče spolu se svými dětmi, aby spolu strávili pěkné odpoledne, spolu si zahráli, zasoutěžili, prošli se pěknou lánovskou přírodou a v závěru opekli na ohni buřty.
Tímto dnem se letos stal čtvrtek 19. června. Třebaže déšť visel doslova na vlásku a také si i trochu sprchlo, sešlo se v 16 hod. před MŠ celkem 85 dětí i dospělých, aby se po skupinkách vydali na trasu, po které plnili různé úkoly. Poznávali květiny, zpívali, „krmili“ šaška šiškami, skákali v pytli…. A to nejen děti , ale hlavně jejich mamky, taťkové, někde i babičky. Dospělí brali hru vážně, o čemž svědčí i to, že ještě před startem „šprtali“ názvy kytek.
Za každý splněný úkol dostaly děti do kartiček obrázkové razítko a v cíli pak pořádného buřta, kterého jim rodiče na ohni opekli.
Myslím, že se hra vydařila a všichni, jak děti a rodiče, tak i zaměstnanci MŠ, kteří celé klání připravili, byli spokojeni a těší se na příští setkání.
Znovu jsme se přesvědčili a utvrdili v tom, že najít si čas a pohrát si s dětmi je fajn.

A co nás ještě čeká?

Besídka na rozloučenou. 18 dětí se bude loučit s MŠ a od září nastoupí do první třídy ZŠ.
Přejeme jim hodně štěstí a školních úspěchů !

Při této příležitosti bych chtěla poděkovat za pomoc paní Margitě Capouškové, která, ač v důchodu, zůstává MŠ věrná a s akcemi pomáhá.

Za MŠ Marie Faltusová

Z počátků české školy v Prostředním Lánově.
Školní rok 1945/46 - vznik české školy v obci.

Prací na převzetí vrchlabských a okolních škol byl ihned po válce pověřen pan František Martinek, bývalý ředitel státních škol ve Vrchlabí, který během války pracoval na místě ředitele hlavní školy v Plotišti (Hradec Králové). Přejímá bývalé německé školy, kde budou nyní vyučovány jen české děti. Martinek jako zmocněnec českého státu vydává dekrety, kterými určuje osoby zodpovědné za převzetí a provoz škol ve vrchlabském okrese. Správou lánovské trojtřídní školy pověřuje Jaroslava Pochopa, který je s Lánovem spjat prací účetního a korespondenta u firmy Jan Franz - zasilatelství - v letech 1941 až 1942. Jilemnický rodák, který byl v listopadu roku 1939 zatčen za účast ve studentském revolučním hnutí a strávil půl roku v koncentračním táboře Sachsenhausen, se do Lánova dostal jako totálně nasazený. Po přerušení studia v Praze dokončil své učitelské vzdělání v mužském učitelském ústavu v Plzni (1941).
Na konci června 1945 je dekretem E. Beneše zabavena půda a veškerý majetek Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů. Majetek v obci přebírají národní správci.
Polovina července 1945 je ve znamení předběžného zápisu žáků do obecné školy. Zapsány směly být pouze české děti nebo děti ze smíšených manželství, pokud proti jejich rodičům není námitek ze strany Místní správní komise. Zapsáno je pouze 7 žáků.
Ve stejné době přijíždí do Lánova na 70 středoškolských studentů z Prahy, aby pomohli při žních. Měsíční pobyt ve škole, která jim sloužila jako ubytovna, jim stačil k tomu, aby zdevastovali zařízení i malbu ve škole. Nakonec je správa školy vykázala ze školní budovy a uvedla ji do náležitého stavu.
20. srpna se na základě požadavku místní správní komise zřizuje při škole mateřská škola. Sem přichází kandidátka učitelství Helena Kellerová, rodačka z jihočeské Soběslavi.
Po hlavním zápisu do obecné a mateřské školy byly známy počty žáků v prvním vyučovacím roce. Školní rok se slavnostně zahájil 3. září 1945 s počtem dětí 66 (včetně mateřské školy). První i druhou třídu rozdělili do dvou oddělení. Přítomný předseda místní správní komise při této příležitosti apeloval na rodiče, aby co nejvíce školu podporovali nejen hmotně, nýbrž i morálně. Ustavuje se rodičovské sdružení, které má čtyřčlenný výbor v čele s Josefem Haklem, strážmistrem v. v. z Prostředního Lánova. Tříčlenný pedagogický sbor pracuje ve složení: Jaroslav Pochop (správce školy) - 1. třída, Jaroslava Zachová - 2. třída, Helena Kellerová - mateřská škola.
Volby Národního výboru 6. 9. 1945 přinášejí ustavení místní školní rady, jejíž funkci dosud zastávala místní správní rada. Šestičlenná místní školní rada se skládala ze dvou zástupců školy a čtyř delegátů občanstva (Bohumil Pacholík - rolník, Václav Bláha - rolník, Václav Čermák - dělník, Bohumil Morávek - listonoš). Učitelky Zachová a Kellerová brzy po svém nástupu odcházejí na jejich místo přišli jmenovec dosavadního správce Josef Pochop a Věra Vágenknechtová.
13. října 1945 odchází šestice německých dětí, kterým bylo do té doby povoleno Místním národním výborem docházet do školy. Konec října se nese ve znamení oslav vzniku československého státu. Josef Pochop, třídní učitel 2. třídy, vysvětlil pak dětem význam 28. října 1918, načež byly předneseny básně. V oslavách tentýž den pokračoval místní nově založený Čsl. Junák, který jmenoval několik občanů včetně správce školy Jaroslava Pochopa čestnými členy.
6. listopadu škola slaví 28. výročí VŘSR. Místnost byla k tomu účelu slavnostně vyzdobena. Na čelní stěně visela sovětská státní vlajka a na ní byl připevněn portrét generalissima Sovětského svazu J. Stalina, ověnčený chvojím a posledními podzimními květy. Kromě žáků a učitelů se oslav zúčastnili i předseda MNV a členové rodičovského sdružení.


-dokončení příště-

Informace pro rodiče na příští školní rok

Placení obědů na září (v hotovosti)
Od 18.8. do 21.8.2003 (poslední prázdninový týden není vedoucí šk. jídelny paní Hebká přítomna).
Čas: 8.30 – 11.30 hod

1. pololetí – svátky, prázdniny (bez záruky)
* Podzimní prázdniny (28. říjen) 27. – 29.10.2003
* 17. listopad – jednodenní volno (pondělí)
* Vánoční prázdniny – 20.12.2003 – 4.1.2004
* Vysvědčení 29.1.2003, pololet. prázdniny 30.1.2003

Platební styk se školou
U všech bezhotovostních plateb za děti (škola, školky, jídelna, družina) je bezpodmínečně nutné uvádět jako variabilní symbol přidělené čtyřmístné číslo. Toto číslo dostávají Vaše děti na celou dobu návštěvy školy. V praxi to znamená, že číslo přidělené ve školce bude platit až do deváté třídy. V případě krajní nouze (a zcela výjimečně) je třeba uvést celé rodné číslo potomka, nikoliv zákonného zástupce.

Žákovská knížka
Je uznávaným úředním dokumentem a zdrojem komunikace mezi školou a zákonným zástupcem. V září najdete v žákovských knížkách poučení o způsobu omlouvání, o formách informací z naší strany a další důležité údaje. Jako povinný úřední dokument podléhá žákovská knížka i kontrole ze strany české školní inspekce. Proto budeme při jejím poškození žákem vyžadovat zakoupení nové včetně doplnění a ověření všech údajů (známek, omluvenek, sdělení rodičům atd.). Žáci budou o způsobu zacházení se žákovskou knížkou řádně poučeni třídními učiteli. (Poznámka: dalším dokumentem, který vy, zákonní zástupci, musíte znát, je školní řád. Seznamte se s ním hned na začátku školního roku, Vaše děti ho přinesou první týden v  září domů.)

Zvýšení hodinové dotace
Ministerstvo školství rozhodlo o přidání jedné vyučovací hodiny osmé a deváté třídě. Ředitel školy sám rozhoduje o náplni hodiny. Pociťujeme potřebu posílit dotaci hlavních vyučovacích předmětů, v osmé třídě proto přidáme jednu hodinu českého jazyka. Pro devátou třídu připravujeme jednu hodinu matematiky navíc. Obě hodiny budou sloužit pouze k opakování, procvičování a prohlubovaní probíraného učiva, nikoliv k vykladu nové látky.

Mimoškolní výchova
I v novém školním roce chceme pokračovat v nastoleném trendu. Budeme se snažit zachovat stávající kroužky, uvažujeme o dalších (cizí jazyk, sport pro nejmenší). Pokud by se ve Vašich řadách, Vážení rodiče, našel kdokoliv ochotný se některého z kroužků ujmout (může přijít i s vlastním nápadem), uvítáme ho s otevřenou náručí.