číslo 1 - únor 2006Lánovský občasník, číslo 1 - únor 2006

Vážení přátelé našeho občasníku, milí rodiče a děti!

Čas letí a Vy dostáváte do ruky první číslo již čtvrtého ročníku našeho plátku. Náš časopis považujeme za důležitý prostředek k pravidelné informovanosti lánovské rodičovské i ostatní veřejnosti o dění ve škole i okolo ní.

V letošním roce plánujeme vydat opět celkem šest čísel v únoru, dubnu, červnu, září, říjnu a prosinci. Pravidelně se budete setkávat se seriálem z historie naší obce, zajímavými rozhovory i fotografiemi. Informovat vás budeme také o činnosti nově ustavené Školské rady. Doufáme, že si v každém čísle najdete něco, co Vás potěší a pohladí na duši nebo vyburcuje k nějaké aktivitě. Příjemný rok 2006 Vám čtenářům přeje jménem Základní školy v Lánově


Mgr. Martin Bartoš
ředitel školy

Lyžařský výcvik


Zakončení lyžařského výcviku, pomyslné stupně vítězů, vyhráli všichni, kteří sjeli… (foto Jíra)

V týdnu od 16.1. - 20.1.2006 jezdilo 17 dětí z MŠ P.L. a 5 dětí z MŠ H.L. do lyžařské školy v Dolním Dvoře, kde se jim věnovaly 4 instruktorky. Na závěr děti závodily z velkého kopce. Projížděly brankami, objížděly kužele, a to za hlasitého povzbuzování ostatních dětí ze školky i přihlížejících rodičů.

Na stupně vítězů vystoupili:
1. Vojta Erben,
2. Kateřina Kynská,
3. Dominik Zítko.

Čokoládová medaile a diplom se svojí fotografií, na kterém měly označeno, co za ten týden zvládly, dostaly všechny děti.
Budou- li mít děti zájem své lyžařské umění dále zdokonalovat, nabídl nám pan Radič ještě jeden termín v březnu. Děkujeme jemu i obětavým instruktorkám lyžařské školy SKI-Baron v Dolním Dvoře.

Marie Faltusová

Tělocvična - fámy a skutečnost

Současné plány na výstavbu tělocvičny jsou staré zhruba šest let, o výstavbě sportovního stánku se ale mluví již půl století. Ptát se, proč se místo tělocvičny nestaví nová jídelna, je zbytečné. K diskusi jsme měli času dost a dost – celých pět let. Prosadit výstavbu nové jídelny (přeloženo rovná se sehnat na ní peníze ze státního rozpočtu) je daleko těžší než opatřit peníze na sportoviště.
Zda je šance opatřit peněžní prostředky z některého strukturálního fondu EU, nevím. Vím však, že systém stravování našich českých školních dětí je v Evropě celkem ojedinělý. Z toho pro mne osobně vyplývá, že stát se dříve nebo později bude chtít školních jídelen částečně nebo zcela zbavit. Potom asi bude jen na Vás, rodičích, jakým způsobem obědy vašim dětem zajistíte.
Fámou je, že prostředky, které měly směřovat k nové jídelně, se využijí ke stavbě ubytovacího zařízení v areálu tělocvičny pro sportovce. Naše obec nyní žádné účelové prostředky na zařízení školního stravování totiž nemá. Kdy a jak smyšlenka vznikla, nevím, doufám jen, že nepochází z řad zaměstnanců školy.

Martin Bartoš

Vendula Ničová - výstava

Od poloviny prosince do druhé poloviny ledna vystavovala své kresby a obrazy ve výstavní místnosti vrchlabského Krkonošského muzea naše bývalá žákyně Vendulka Ničová (do roku 2000). Její dílo bylo ve výstavní síni rozděleno do několika tématických celků. Ve srovnání s dílkem Venduly, které visí u nás ve škole, je vidět ohromný pokrok v technice i fantazii. Kdo z lánovských neviděl, zaváhal!

Martin Bartoš

Školská rada

Na začátku kalendářního roku se poprvé sešla devítičlenná školská rada. Tři zástupci vzešli z prosincových korespondenčních voleb (jsou označení písmeny ZZ). Tři členové zastupují pedagogický sbor škol (ZP), poslední tři vyslal do rady náš zřizovatel, tedy obec Lánov (ZO).

Překládáme Vám zápis z první schůzky:

Zápis – 1. jednání školské rady 09.01.2006

Přítomni: Krčmářová (ZP), Krulišová (ZZ), Finková (ZZ), Skála (ZZ), Vocásková (ZO), Kuřík (ZO), Kavánová (ZO), Čížková (ZP), Jakubcová (ZP), Bartoš

1. Volba zapisovatele – Krčmářová.
2. Volba předsedy – Jakubcová.
3. Volba místopředsedy – Skála.
4. Seznámení s jednacím řádem, doplnění, schválení.
5. Stanovení termínu 1. řádného jednání – 20.03.2006.
6. Seznámení s koncepcí rozvoje ZŠ, výchozí podmínky.
7. Podněty řediteli školy.

Zapsala: Krčmářová

Druhou kapitolou pokračujeme v našem historickém přehledu událostí vážných i nevážných z dějin obce:

Rok
Událost
1607
7. ledna v noci zuřila nad Lánovem bouřka, v tomto ročním čase jev zcela neobvyklý. Následovala mírná zima bez sněhu. Dobytek se pásl po celý zimní čas venku na pastvinách. Veškerá úroda plodů se zkazila, nastala drahota.
1624
Vrchlabí a s ním i lánovské panství získal Albrecht z Valdštejna. Byl vydán příkaz k přestupu na katolickou víru. Termín: jeden týden. V Lánově žilo přitom jen deset katolíků (6 mužů a 4 ženy).
1633
Třicetiletá válka v plném proudu. Do Lánova se nakvartýrovala vojska, vesnice byla vydrancována, mnoho lidí se muselo zachránit útěkem do lesů.
1635
Po Valdštejnově smrti dostal od císaře Vrchlabsko včetně Lánova císařský válečný rada a generál Rudolf z Morzinu. Tvrdou rukou se snažil přivést lid zpět ke katolické víře, mnoho poddaných uprchlo do Slezska.
1637
Podle zápisků Karla Lemmera, farního vikáře, se lánovské údolí zcela pokatoličtilo.
1651
Povstání proti vrchnosti na Vrchlabsku. Důvodem se stala násilná rekatolizace. Na jeho potlačení stačila přítomnost královského komisaře Schönfeldera a padesáti mušketýrů.
1652
Lánov postihlo veliké sucho. Zemřelo mnoho lidí a dobytka.
1654
Samostatné vystupování obce Prostřední Lánov.
1660
Sucho připravilo o život část obyvatelstva i domácí zvířeny.
1665
Konec rekatolizace v Lánově. V údolí Malého Labe zůstalo opuštěno několik desítek statků, jejichž obyvatelé uprchli do nedalekého Slezska, aby se nemuseli vzdát své víry. Do třetice poznamenalo obec období vražedného sucha.
1666
Hradecký biskup vysvětil tři lánovské kostelní zvony.
1680
Morová rána.
1685
Epidemie horečky, lidé zmírali po desítkách. Věž kostela zasáhl blesk, který kromě jiného zničil tři zvony, které se v plamenech roztavily, jako by byly z vosku.
1686
Povodeň v Lánově 20. června poškodila papírnu Matyáše Kieslinga.
1691
Do základů shořel jeden z lánovských hamrů.
1706
Rozdělení vesnice na tři samostatné obce – Horní, Prostřední a Dolní Lánov

Lyžařské přebory školy na Špičce

Tradiční školní závody doprovázelo tradičně nádherné a tentokrát mrazivé počasí. V osmi kategoriích závodilo dvaasedmdesát sjezdařů a sjezdařek.

Zde jsou vítězové:

  • 1.+ 2. třída Vojta Bedecz, Pavlínka Středová
  • 3. – 5. třída Kateřina Horáková, Vladimír Středa
  • 6. – 9. třída dívky Dominika Erbenová
  • 6. – 7. třída chlapci Jakub Kynčl
  • 8. – 9. třída chlapci Martin Kracík
  • Snowboard Milena Lukešová


Naši snowboardisté neboli sněžná prasátka na startu svého závodu.
Budoucí vítězka sedí přesně uprostřed. (foto Veronika Nechanická)

Mezi lyžaři a lyžařkami byla absolutně nejrychlejší naše nedávná reprezentantka na Zimní olympiádě mládeže Dominika Erbenová, druhý čas zajela Kačka Horáková a teprve za nimi se umístil nejlepší zástupce silnějšího pohlaví Martin Kracík.

Povídka Boj nad pouští Hadakar - Pavel Kolman, 5. třída

Na počátku času mocný čaroděj Durza stvořil ohromnou poušť, kterou nazval pouští Hadakar. Byla to tak ohromná poušť, že zabrala polovinu jeho království. Už ale uplynulo mnoho let a krutý Durza zemřel rukou hypogrifího jezdce Kródaka, a ten se chopil vlády. Z počátku vládl spravedlivě, ale touha po větší moci ho dohnala k tomu, že začal dobývat ostatní království. Jednou jeho ohromná armáda byla donucena se stáhnout. Z velkých ztrát Kródak pomalu šílel a snažil se nějak získat větší moc. Začal studovat černou magii. Na chvíli to pomohlo, ale černá magie ho postupně ovládla. Zavřel se do svého pokoje a tam také zemřel.
Na kraji království v malé vesnici žil chlapec Norgark se svým strýcem Rornakem. Norgark a jeho strýc byli chudí a nemohli si dovolit kupovat maso u lakomého řezníka. Proto Norgark chodil lovit do okolních lesů, kam se ostatní báli. Když šel jednou na lov, objevil podivný předmět. Byla už zima a musel jít domů, ale zvědavost byla silnější. Proto se rozhodl, že ten podivný předmět prozkoumá.

„Je to kámen,“ řekl si Norgark.“Je ale divný. Tvarem i barvou se liší od ostatních a je lehčí, než vypadá. Navíc je pokrytý zvláštním písmem, nejspíš krulperštinou.“
To Norgalka vyděsilo, protože krulperština je jazyk čarodějů, tudíž je po celé zemi zakázaný. Vykopal loveckým nožem díru a do dal ten podivný kámen, překryl ho druhým kamenem a šel domů. Ráno se probudil a na nic se nepamatoval. Za dva týdny si při orání vzpomněl.
Druhý den šel zpět do lesa a cestou přemýšlel, jak mohl na ten kámen zapomenout? Za chvíli mu však došlo, že jestli to na tom kameni byla opravdu krulperština, tak ten kámen mohl být začarovaný. Vrátil se do té části lesa, kde kámen objevil, ale nemohl nic najít. Kopl vzteky do jednoho kamene a hele, kámen, který zakopal, je znovu na světě.

Vezme ho do náručí, najednou mu ten kámen vyklouzne a spadne na zem. Rozbije se. Chlapec kleje tak, že to ani nemohu napsat. Vtom si všimne, že z rozbitých částí toho divného kamene vypadl nějaký plánek. Rozloží ho. Plánek ukazuje cestu do opuštěného hradu krále Kródaka. Rychle se vrátí domů řekne strýci, že si musí ještě něco zařídit. Vezme si luk a vyráží. Jde po starých cestách, prodírá se křovisky a doufá, že plánek je přesný. Čtvrtý den Norgark vidí v dáli obrysy velkolepého hradu. Jde celý den a celou noc, až k ránu, stojí před ohromnými hradbami. Obchází hradby, všimne si větší skuliny ve zdi a tou pronikne dovnitř. chvíli mu to trvá. Slunce už vyšlo nad obzor a Norgark teprve teď stanul před bránou. Přejít ohromné nádvoří mu trvalo několik hodin. Zatlačí na hradní bránu a ta se s rachotem otevře. Vejde a chvíli šmátrá po pochodni. Konečně ji našel a mohl ji zapálit křesadlem. Pak chodil zchátralými chodbami. Když šel po schodišti, dokonce se jeden schod i prolomil. Za chvíli vešel do pokoje s nápisem: NERUŠIT. Lekl se, protože si všiml kostry a knihy černé magie. Plánek ho vedl až ke stolu, kde byla skříňka s nápisem: POKLAD POKLADŮ.

Otevřel ji a našel roh jednorožce. Na plánku je napsáno: JSI TU. VEZMI ROH A JDI DO KONÍRNY. Asi za hodinu tam Norgark dorazí. Všimne si nádherného modrého brnění i s mečem a dýkou. V jedné stáji vidí mladého, světle modrého hypogrifa. Neodolá pokušení nasednout do sedla. Vtom hypogrif vyběhne jako splašený a vzlétne. Odmítá poslechnout jakýkoliv Norgarkův povel. Až k večeru konečně přistane. Norgark jenom rozbalí přikrývky a usne.

Ráno ho vzbudí hypogrif. Norgark si dá rychlou snídani a za chvíli spolu letí až do středu pouště Hadakar. Ozve se šílený řev. V tu chvíli na ně zaútočí ohromná příšera, která chrání poušť. Během tvrdého boje Norgarkovi vypadne roh z brašny a spadne do pouště. Ta se kouzlem začne měnit v oázu se spoustou jezer a jezírek plných ryb. Norgark využije údivu příšery a probodne jí srdce. Nakonec Hypogrif celý vyčerpaný slétne na kraj bývalé pouště, kam už se sbíhají lidi ze všech koutů království. Oslavují Norgarka jako nového a statečného hypogrifího jezdce.

Norgark i jeho hypogrif, kterého pojmenoval Pírko, se stali rázem slavnými.

Z časopisu Krakonoš Krakonošových dětí jsem pro Vás tentokrát vybral článek Katky Marečkové:

EKO DOMOV - Bojujme za život

Když se řekne čistota, jako první mě napadne každodenní hygiena, potom uklízení, krásná příroda. To poslední je velmi stručně řečeno, neboť mám na mysli spíše čisté, ničím nekažené prostředí, které všichni obýváme. V našem případě se jedná o Lánov. Snad každý občan, až na některé výjimky, chce udržet své obydlí čisté. Najdou se ale tací jedinci, kteří na toto nedbají a klidně vytvářejí na různých místech Lánova spíše skládku, než aby se snažili o zlepšení.

Jak již bylo zmíněno v předešlém článku, u rybníka za základní školou objevily Krakonošovy děti lednici, mrazák, pneumatiky. Nemusím snad popisovat reakce dětí i paní učitelky. Mně se v té chvíli honila hlavou otázka, jestli má cenu stále bojovat za ochranu přírody, když člověk dokáže pošlapat bez výčitek sebemenší kout na Zemi. Člověk, který vědomě ničí vše živé, si nezaslouží respekt ani úctu. Vím, že pro mnohé můj článek či kritika nic neznamenají, ale začal nový rok, dali jsme si někteří určitá předsevzetí. Zcela idealistické by bylo žádat, aby každý třídil odpad, choval se šetrněji k Zemi i sobě. Ano, k sobě, protože budoucnost se jeví zatím nejistě; nikdo nemůže vyloučit možnost určitého dopadu pro lidstvo samo. Jelikož přibývá stále více problémů, které se zatím neřeší, přibývají proto otázky. Musím se tedy znovu ptát, zda má nějaký význam snaha našeho či jiného kroužku nebo ekologické organizace zachovat zeleň plnou zvířátek kolem nás. S jistotou mohu říci, ano!

Na světě existují také lidé, vědomí si chováni vůči všemu, kteří bojují za ,,celistvý život.“ Patří jim úcta, poněvadž jim není lhostejné prostředí okolo nich, snaží se, aby alespoň něčím ulehčili pro Zemi už tak těžké břemeno, ba ho dokonce odstranili.

Zamyslete se prosím nad tímto článkem, třeba vám bude inspirací do života.

Kateřina Marečková

Vánoční koledování s Michalem Hanušem

Ve středu před svátky vánočními jsme se učitelé i žáci naší školy vypravili do dolnolánovského kostela. Po předloňském úspěšném společném zpěvu koled za doprovodu Radka Hanuše nás tentokráte neméně zdařile doprovázel jeho mladší bratr Michal. Za jeho ochotu děkujeme, víme totiž, že domů si jen odskočil ze zahraniční studijní stáže. Volného času tedy moc neměl, přesto nám ho ochotně věnoval. Michalova dosavadní životní pouť nechť je inspirací třeba i pro některého našeho nadaného žáčka.

• Michale, víme, že v současné době studujete na hudební škole ve Stuttgartu v Německu. Jakým způsobem jste se k této příležitosti dostal?
Ve Stuttgartu jsem na studijním pobytu na jeden semestr, umožnila mi to Akademie muzických umění, kde studuji. Byla zde v nabídce nejrůznější města v Evropě, ale vybral jsem si Stuttgart a dopadlo to.
• Pro naše žáky i rodiče bude jistě zajímavé a podnětné, když jim řeknete pár slov o tom, kdy a jak jste se naučil německy a s jakým úspěchem se nyní v Německu domlouváte?
Německy jsem se učil na základní škole, na gymnáziu a na konzervatoři, takže nějaký základ mám, ale nejdůležitější je mluvit přímo v té zemi. V běžném hovoru problémy nemám, horší je to třeba na úřadě nebo v bance, taky telefonování není snadné. Ale většinou se s Němci člověk domluví, pokud jsou vstřícní.
• Jak probíhá Váš normální všední den, kolik hodin denně průměrně cvičíte?
Záleží na tom, jak často se k varhanám dostanu, máme tu devět krásných nástrojů, ale je tady kolem 40 varhaníků, zároveň na některých nástrojích probíhá právě vyučování. Ale máme nárok na dvě hodiny denně a o víkendu to jsou čtyři, snažíme se toho využívat. Někdy to vyjde i na víc hodin, hlavně pozdě večer bývají varhany volné.
• Vraťme se nyní do minulosti. Kde jste s hudbou začínal a jak se doposud rozvíjela Vaše kariéra?
Nejdříve jsem hrál na klavír, učil mne pan učitel Skalský. Potom, asi před deseti lety, jsem začal hrát na varhany v Lánově, potom ve Vrchlabí a během studií na Gymnáziu jsem se připravil na zkoušku na Konzervatoř a od minulého roku studuji v Praze.
• Vaším hlavním nástrojem jsou varhany. Ovládáte ještě jiné hudební nástroje?
Varhany jsou mým hlavním oborem, jinak hraji na klavír, doprovázím chlapecký sbor v Pardubicích, občas zpěváky na koncertě. Určitě by bylo užitečné hrát na nějaký dechový nástroj. Tady ve Stuttgartu zpívám ve sboru, cvičíme Matoušovy pašije od Johanna Sebastiana Bacha.

• Co plánujete v nejbližší době po návratu z Německa?
Po skončeni stáže chci ještě týden pracovat v Německu v jedné varhanářské dílně u Augsburgu, staví tam nové varhany. Potom mne čeká ročníkový koncert, 20. dubna a v květnu soutěž Pražského jara. Přes léto většinou jedeme se sborem na turné, ještě nevím, kam to bude letos, nechám se překvapit.
• Jak vzpomínáte na lánovskou základní školu?
Vždycky si rád vzpomenu na učitele, na spolužáky. Když jsem chodil do školy v Lánově, nenapadlo by mne, ze budu jednou studovat hudbu. Ale byl jsem moc rad, že jsem mohl na Vánoce pro naši školu zahrát.

Na dálku do Stuttgartu se ptal Martin Bartoš, foto Ondřej Schmidt

Místní kolo ZUČ

Ve čtvrtek 16. února soutěžili školní recitátoři a zpěváci v místním kole postupové soutěže. Před dvěma porotami stál nelehký úkol rozhodnout o nejlepších a zároveň navrhnout reprezentanty pro vrchlabské okrskové kolo. Zpívalo a recitovalo dohromady více než padesát děvčat i kluků. Více byla obsazena recitační kategorie, zapělo nám pouze 15 závodníků včetně dvou kluků. Do Vrchlabí postoupilo dohromady osm žáků.

Výsledky zpěv:
Kategorie:
2.-3. třída
1. Tereza Hebká Postup Vrchlabí
2. Honza Vedral Postup Vrchlabí
3. Kateřina Neumannová  
Kategorie:
4.-5. třída
1. Lucie Kovářová Postup Vrchlabí
  Druhé místo neuděleno  
3. Eliška Janoušová  
Kategorie:
6.-7. třída
  První místo neuděleno  
  Druhé místo neuděleno  
3. Veronika Tomíčková  
3. Veronika Pušová  

Výsledky recitace:

Kategorie:
2.-3. třída
1. Kateřina Neumannová Postup Vrchlabí
2. Vojta Mikšík Postup Vrchlabí
3. Lenka Nedomová  
Kategorie:
4.-5. třída
1. Pavel Kolman Postup Vrchlabí
2. Nikola Neumannová Postup Vrchlabí
3. Eliška Janoušová  
Kategorie:
6.-7. třída
1. Veronika Čiháková Postup Vrchlabí
2. Josef Teichman Postup Vrchlabí
3. Laďka Koulová  
Kategorie:
8.-9. třída
1. Miroslav Bruna Postup do Vrchlabí
2. Petr Jeništa  
3. Maria Yakovets  
3. Martin Kracík  
Kategorie:
Extra
1. Kateřina Marečková Postup do Vrchlabí

Zápis do první třídy

Osmého února jsme přivítali naše budoucí naděje při zápisu, který se tradičně konal v budově B. Pokud se okolnosti nezmění, do první třídy od září nastoupí čtyřiadvacet holek a kluků, přičemž silnější pohlaví bude mít převahu, jak je již v Lánově tradicí. Děkuji svým kolegyním, zejména hlavní organizátorce paní učitelce Daně Jakubcové, za hladký průběh akce. Děkuji také rodičům za zodpovědný přístup k zápisu.

Martin Bartoš

Dotazníky:

Na začátku roku jste nás Vy, rodičové, prostřednictvím dotazníků informovali o tom, co si myslíte o naší práci. Některé ohlasy nás potěšily, jiné přinutily k zamyšlení. Mnoho připomínek se týkalo školní jídelny. Analýzu (jídelna) najdete na první straně našeho plátku.
Někteří z Vás by uvítali možnost informovat o prospěchu, chování a dalších náležitostech prostřednictvím SMS zpráv nebo e-mailové pošty. Na rozesílání zpráv mobilními telefony bohužel nemáme žádné finanční prostředky, a proto tuto službu nehodláme v žádném případě zavádět. Jiná situace je na poli elektronické pošty. Zde jsme ochotni vyjít Vám vstříc a na vyžádání Vám e-maily zasílat. K tomu samozřejmě potřebujeme znát Vaši elektronickou adresu, kterou nám můžete formou zprávy poslat na zslanov@iol.cz.
Připravujeme také nové internetové stránky, jakmile budou v provozu, hned Vás o tom budeme informovat. Některé články z našeho občaníku můžete již dnes najít na stránkách obecního úřadu www.lanov.cz.

Literární okýnko

Srdečně Vás všechny příznivce Literárního okýnka zdravím v tomto krásném podzimním čase. Opět alespoň malinko vstoupíme do literárního světa, abychom uvolnili a zároveň obdařili svou mysl i ducha. Věřím, že i vy, milí čtenáři jste se pozastavili nad pěknou knížkou, rozhlasovou hrou nebo poutavou poezií.
Co zaujalo mě ve světě psaného slova? Všem Vám vřele mohu doporučit divadelní zpracování románu Michala Viewegha Báječná léta pod psa, které jsem navštívila v hradeckém Klicperově divadle. V Krobotově režii máme možnost opět spatřit nám z filmového plátna známého Kvida i celou jeho rodinu a přátele i nepřátele. Kvido nám znovu s jemným humorem připomíná období svého mládí, rodinných, ale i společenských trampot v dobách tzv. pod psa, na které někteří z nás rychle pozapomněli. V závěru divadelního představení nás tvůrce nechává zamyslet se i nad dobou současnou. Zvonili jsme klíči, toužili po svobodě, avšak jsme netušili, jak komplikovaný bude život v demokracii. Žili jsme ve skleníku, do kterého bylo vpuštěno pouze to, co mocipáni dovolili. Nyní máme přístup ke všem informacím z celého světa, ale mnohdy s nimi nedokážeme naložit, protože orientovat se v tak otevřeném, rozmanitém světě, který nám nejednou zrovna jednoduché situace nepřináší, je opravdu obtížné.

Až nyní si uvědomuji, že i moje druhé zastavení se týká společenských problémů. Slibuji, že pro příští Literární okýnko si připravím něco z červené knihovny, abych Vás neustále nebombardovala svými skeptickými názory. Román, který mne opravdu oslovil, patří do skupiny vizionářských příběhů. Román Aldouse Huxleyho Konec civilizace (1932), rovněž také Orwellův román 1984 a Zamjatinova novela My, čtenářům předkládá vidění budoucnosti ne zrovna růžově. Huxley se zamýšlí nad následky diktátorských režimů. V jeho knize je člověk v rámci striktně strukturované společnosti od počátku předurčen v rámci svého celého života. Nemá možnost se vymanit z toho, co mu bylo geneticky dáno, a tak žije tak, jak si jiní přejí. Neexistuje zde rodina, láska, žádné opravdové city, lidé jsou jich totiž geneticky zbaveni, aby je zbytečně nerozptylovaly. Všichni jsou neustále hlídáni, zda snad nepochybili, protože to je nemožné pro zdravý rozvoj společnosti. Ano, zaujala mne tato kniha a zároveň mě šokovala. Vřele Vám ji doporučuji.
V posledním zastavení Vám předestři něco z televizní zábavy. Ve čtvrtek 3. listopadu můžete na prvním programu české televize prožít osudy postavy, kterou jsem zmiňovala v okýnku minule. Ano, na televizní obrazovce ožije doktor Živago. Přeji Vám příjemný večer.

Tímto se s Vámi loučím a přeji Vám, aby pro Vás nadcházející čas byl příjemný, pohodový a plný barevných variací.


Kontakt: zslanov@iol.cz, na vyžádání zašleme občasník i prostřednictvím e-mailové pošty.